Bible21 › Jozue › 11

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Tažení na sever1 Když se to do­sle­chl chacor­ský král Jabín, obe­s­lal ma­don­ského krále Jo­ba­ba a krále ši­mron­ského, krále akšafského 2 a další krále na se­ve­ru v horách, v Aravě jižně od Ga­li­lej­ského je­ze­ra, v pod­hůří a v Náfot-doru na západě. 3 Na východě i na západě byli Kananej­ci, v po­hořích Emo­rej­ci, Chetej­ci, Pe­ri­zej­ci a Je­bu­sej­ci a pod Her­mo­nem v kra­ji Micpa byli Hivej­ci. 4 Ti vy­táh­li se vše­mi svý­mi voj­s­ky – li­dí jako pís­ku na mořském bře­hu a ne­smírné množství koní a vozů. 5 Všich­ni ti králové se smlu­vi­li, při­táh­li a utá­boři­li se spo­lečně u me­rom­ských vod, aby ve­dli válku pro­ti Iz­rae­li. 6 Hos­po­din ale ře­kl Jo­zuovi: „Ne­boj se jich. Způsobím, že zít­ra touto do­bou bu­dou všich­ni ležet před Iz­rae­lem mrt­ví. Je­jich koně ochro­míš a je­jich vozy spálíš.“ 7 Jo­zue a vše­chen bo­je­s­chopný lid tedy pro­ti nim ihned vy­táh­li k me­rom­ským vodám, kde na ně za­útoči­li. 8 Hos­po­din je vy­dal Iz­rae­li do ru­kou, takže je po­bíje­li a pronásledova­li až k Velké­mu Si­do­nu, k Mi­srefot-ma­jim a směrem na východ až k údo­lí Micpe. Po­bíje­li je, až nikdo ne­přežil. 9 Jo­zue s nimi naložil, jak mu ře­kl Hos­po­din: ochro­mil jim koně a je­jich vozy spá­lil. 10 V tu dobu se Jo­zue vrá­til, do­byl Chacor a jeho krále za­bil mečem. (Chacor byl před­tím hlavou všech těch králov­ství.) 11 Všech­no živé v něm po­bi­li ostřím meče; vy­hla­di­li je jako pro­klaté, takže ne­zůsta­la ani živá duše. Chacor po­tom vy­pá­lil. 12 Jo­zue se zmo­cnil všech těch­to králov­ských měst i je­jich králů a po­bil je ostřím meče. Vy­hla­dil je jako pro­klaté, jak přikázal Hos­po­dinův služebník Mo­jžíš. 13 Z měst po­sta­vených na dřívějších su­tinách ale Iz­rael ne­vy­pá­lil žádné kro­mě Chaco­ru – to město Jo­zue vy­pá­lil. 14 Synové Iz­rae­le si mezi se­bou roz­dě­li­li všech­nu kořist i do­by­tek z těch měst. Všech­ny lidi ale po­bi­li ostřím meče, úplně je vy­hu­bi­li. Ne­ušetři­li ani živou duši. 15 Jak přikázal Hos­po­din své­mu služebníku Mo­jžíšovi, tak přikázal Mo­jžíš Jo­zuovi a Jo­zue tak uči­nil. Ne­opo­mněl je­diné slovo ze vše­ho, co Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi. 16 Tak Jo­zue za­bral ce­lou tu zem – ho­ry, ce­lý Negev, ce­lý kraj Go­šen, pod­hůří i pláň Arava – iz­rael­ské hory i je­jich pod­hůří, 17 vše od hory Chalak, jež se zvedá k Seí­ru, až po Baal-gád v Li­banon­ském údo­lí pod ho­rou Her­mon. Za­jal všech­ny je­jich krále a ne­chal je po­bít. 18 Se vše­mi tě­mi­to krá­li vedl Jo­zue dlouhý boj. 19 Kro­mě Hivej­ců byd­lících v Gi­be­o­nu ne­bylo měs­ta, které by se syny Iz­rae­le uzavře­lo mír. Vše zís­ka­li bo­jem. 20 Sám Hos­po­din to­tiž zatvr­dil je­jich srd­ce, aby válči­li pro­ti Iz­rae­li, aby je vy­hla­dil jako pro­klaté a bez mi­losti je vy­hu­bil, jak Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi. 21 V té době Jo­zue na svém tažení vy­hla­dil Ana­kov­ce z hor: z Hebro­nu, De­bi­ru, Anabu i ze všech jud­ských a iz­rael­ských hor. Jo­zue je vy­hla­dil jako pro­klaté i s je­jich měs­ty. 22 V zemi synů Iz­rae­le nikdo z Ana­kov­ců ne­zůstal; přeži­li jen v Gaze, v Gatu a v Ašdo­du. 23 Tak Jo­zue za­bral ce­lou zem, přes­ně jak Hos­po­din ře­kl Mo­jžíšovi. Jo­zue ji po­tom dal Iz­rae­li za dě­dictví pod­le je­jich kmenových podílů. Země teh­dy odpoči­nu­la od válek.