Bible21 › Jozue › 10

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Slunce, zastav se1 Po­tom se do­sle­chl je­ruzalém­ský král Ado­ni-ce­dek, že Jo­zue do­byl Aj a vy­hla­dil je jako pro­klaté a že stejně, jak naložil s Je­ri­chem a jeho králem, naložil i s Ajem a jeho králem a že obyva­te­lé Gi­be­o­nu s Iz­rae­lem uzavře­li mír a zůstávají mezi ni­mi. 2 Teh­dy do­sta­li hroz­ný strach, pro­tože Gi­be­on bylo ve­liké město, jako bývají králov­ská síd­la, a pro­tože bylo větší než Aj a všich­ni jeho obyva­te­lé byli udatní. 3 Je­ruzalém­ský král Ado­ni-ce­dek pro­to po­slal vzkaz hebron­ské­mu krá­li Ho­ha­movi, k jar­mutské­mu krá­li Pi­re­a­movi, k lachišské­mu krá­li Jafi­ovi a k eglon­ské­mu krá­li De­bi­rovi: 4 „Po­jď­te mi na po­moc a udeř­me na Gi­be­on, pro­tože uzavřel mír s Jo­zuem a se syny Izraele!“ 5 A tak se spo­ji­lo pět emo­rej­ských králů: král Je­ruzalé­ma, král Hebro­nu, král Jar­mu­tu, král Lachiše a král Eglo­nu. Ti vy­táh­li se vše­mi svý­mi voj­s­ky, ob­leh­li Gi­be­on a za­útoči­li na něj. 6 Obyva­te­lé Gi­be­o­nu pro­to po­sla­li vzkaz Jo­zuovi do gilgal­ského tá­bo­ra: „Ne­odpírej ochranu svým služebníkům. Rych­le k nám po­spěš a za­chraň nás! Po­moz nám! Všich­ni emo­rej­ští králové z hor se spo­ji­li pro­ti nám!“ 7 Nato Jo­zue vy­táhl z Gilgalu a s ním vše­chen bo­je­s­chopný lid i všich­ni udatní hr­di­nové. 8 Hos­po­din Jo­zuovi ře­kl: „Ne­boj se jich, ne­boť jsem ti je vy­dal do ru­kou. Nikdo z nich před te­bou neobstojí.“ 9 Jo­zue táhl z Gilgalu ce­lou noc a pak je náhle přepa­dl. 10 Hos­po­din je před Iz­rae­lem roz­prášil a způso­bil jim u Gi­be­o­nu hroz­nou porážku. Iz­rael je pronásledoval směrem k bet-cho­ron­ské­mu svahu a po­bíjel je až k Aze­ce a Ma­kedě. 11 Když pak před Iz­rae­lem pr­cha­li po bet-cho­ron­ské stráni, Hos­po­din je až do Aze­ky za­sypával z nebe krou­pa­mi velký­mi jako ka­me­ny. Tak jich po­mře­lo více od toho krupo­bi­tí, než ko­lik jich synové Iz­rae­le po­bi­li mečem. 12 Tenkrát mlu­vil Jo­zue s Hos­po­di­nem. Toho dne, kdy Hos­po­din synům Iz­rae­le vy­dal Emo­rej­ce, Jo­zue před zra­ky Iz­rae­le řekl: „Slunce, za­stav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údo­lí Ajalonu!“ 13 Stanulo slun­ce, měsíc stál, než národ ne­přá­te­le potrestal. Právě tak se to píše v Knize Upřímného. Slun­ce se za­stavi­lo upro­střed nebe a ne­spě­chalo k zápa­du sko­ro ce­lý den. 14 Ta­kový den nena­stal nikdy před­tím ani po­tom, aby Hos­po­din po­s­le­chl něčí hlas. To pro­to, že Hos­po­din bo­joval za Iz­rael. 15 Jo­zue se pak s ce­lým Iz­rae­lem vrá­til do gilgal­ského tá­bo­ra. Pět králů16 Oněch pět králů ale uteklo a ukrylo se v jes­ky­ni u Ma­ke­dy. 17 Když Jo­zue do­stal zprávu, že těch pět králů naš­li ukryté v jes­ky­ni u Ma­ke­dy, 18 naří­dil: „Přival­te k ústí jes­kyně velké balva­ny a po­stav­te tam stráže. 19 Vy ostatní ale ne­přestávej­te pronásledovat ne­přá­te­le. Vpadně­te jim do zad a ne­dovol­te jim vrá­tit se do je­jich měst. Hos­po­din, váš Bůh, vám je vy­dal do rukou!“ 20 Jo­zue a synové Iz­rae­le pak tu ve­likou, drtivou porážku dovrši­li a skon­cova­li s ni­mi. Ti, kdo z nich pře­ce přeži­li, utek­li do opevněných měst. 21 Vše­chen lid se pak v pořádku vrá­til k Jo­zuovi do tá­bo­ra v Ma­kedě. Nikdo se pro­ti synům Iz­rae­le ne­od­vážil ani ozvat. 22 Po­tom Jo­zue ře­kl: „Odkryj­te ústí jes­kyně a přiveď­te z ní těch pět králů ke mně!“ 23 A tak k ně­mu z jes­kyně přive­dli těch pět králů: krále Je­ruzalé­ma, krále Hebro­nu, krále Jar­mu­tu, krále Lachiše a krále Eglo­nu. 24 Když ty krále přivádě­li, Jo­zue svo­lal všech­ny iz­rael­ské muže. Ve­li­te­le bo­jovníků, kteří šli s ním, teh­dy vy­zval: „Po­jď­te sem, po­lož­te si nohu na ší­ji těch králů!“ Při­cháze­li tedy a stou­pa­li jim na šíje. 25 Jo­zue jim ře­kl: „Ne­boj­te se a ne­stra­chuj­te, buď­te silní a sta­teční. Tak­to Hos­po­din naloží se vše­mi ne­přá­te­li, pro­ti ni­mž bu­dete bojovat.“ 26 Po­tom je Jo­zue dal po­bít a po­vě­sit na pě­ti kůlech. Na těch kůlech pak vi­se­li až do veče­ra. 27 Když slun­ce za­pa­dalo, Jo­zue přikázal, ať je sejmou z kůlů a hodí je do jes­kyně, kde se před­tím skrýva­li. K ústí jes­kyně pak navrši­li ve­liké balva­ny, které tam jsou až dodnes. Tažení na jih28 Ma­ke­du Jo­zue do­byl ještě téhož dne. Vy­hu­bil ji ostřím meče i s jejím králem; všech­no živé v ní vy­hla­dil jako pro­klaté. Niko­ho nene­chal naživu; s králem Ma­ke­dy naložil stejně, jako naložil s králem Je­ri­cha. 29 Po­tom Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem táhl od Ma­ke­dy k Libně a za­útočil na ni. 30 I Libnu a jejího krále vy­dal Hos­po­din Iz­rae­li do ru­kou. Ten ji vy­hu­bil ostřím meče se vším živým, co bylo ve městě. Niko­ho tam nene­chal naživu; s jejím králem naložil stejně, jako naložil s králem Je­ri­cha. 31 Po­tom Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem táhl od Lib­ny k Lachiši. Ob­le­hl jej, za­útočil na něj 32 a Hos­po­din vy­dal Iz­rae­li do ru­kou i Lachiš. Do­byl jej druhého dne a ostřím meče v něm vy­hu­bil všech­no živé stejně, jako to pro­ve­dl v Libně. 33 Na po­moc Lachiši teh­dy při­táhl Ho­ram, král Ge­ze­ru. Jo­zue ho ale i s jeho li­dem po­razil; niko­ho nene­chal naživu. 34 Po­tom Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem táhl od Lachiše k Eglo­nu. Ob­leh­li jej a za­útoči­li na něj. 35 Téhož dne jej do­by­li a vy­hu­bi­li ostřím meče; všech­no živé v něm toho dne vy­hla­dil jako pro­klaté, stejně jako to pro­ve­dl s Lachišem. 36 Po­tom Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem táhl od Eglo­nu k Hebro­nu a za­útoči­li na něj. 37 Do­by­li ho a ostřím meče vy­hu­bi­li i s jeho králem, se vše­mi ves­nice­mi i se vším živým, co bylo ve městě. Niko­ho nene­chal naživu, stejně jako to pro­ve­dl v Eglo­nu. Město i všech­no živé v něm vy­hla­dil jako pro­klaté. 38 Po­tom se Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem ob­rá­til k De­bi­ru a za­útoči­li na něj. 39 Do­by­li ho i s jeho ves­nice­mi a jeho krále za­ja­li. Město vy­hu­bi­li ostřím meče a všech­no živé v něm vy­hla­di­li jako pro­klaté. Niko­ho nene­chal naživu. Jak naložil s Hebro­nem, tak naložil s De­bi­rem a jeho králem, stejně jako pro­ve­dl s Libnou a jejím králem. 40 Tak Jo­zue do­byl ce­lou tu zem se vše­mi její­mi krá­li: hory i Negev, pod­hůří i východní srá­zy. Niko­ho nene­chal naživu; vše, co dý­chalo, vy­hla­dil jako pro­klaté, jak přikázal Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le. 41 Jo­zue do­byl vše od Ká­deš-barné až po Gazu a od ce­lého kraje Go­šen až po Gi­be­on. 42 Všech těch­to králů i je­jich území se Jo­zue zmo­cnil jedním rázem, pro­tože Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, bo­joval za Iz­rael. 43 Po­tom se Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem vrá­til do gilgal­ského tá­bo­ra.