Bible21 › Jonáš › 4

Jonáš

• 1
• 2
• 3
• 4

Zlobíš se právem?1 Jonáše ale po­padla ve­liká zlost. Rozzlo­bi­lo ho to tak, 2 že se k Hos­po­di­nu mod­lil: „No pro­sím, Hos­po­di­ne, neříkal jsem to ještě do­ma? Právě pro­to jsem před­tím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh mi­lostivý a sou­citný, shovívavý, ne­smírně trpě­livý, vel­mi las­kavý a který od zla upouští. 3 Radši mě teď, Hos­po­di­ne, rovnou za­bij! To radši zemřu, než abych žil!“ 4 Hos­po­din mu od­po­věděl: „Mys­líš, že se zlobíš právem?“ 5 Jonáš pak ode­šel z měs­ta a usa­dil se na východ od něj. Po­stavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vy­hlížel, co se s tím měs­tem stane. 6 Hos­po­din Bůh za­ří­dil, aby vzeš­la jed­na po­pínavá rost­li­na a roz­pro­stře­la se Jonášovi nad hlavou. Dáva­la mu stín, aby se mu ulevi­lo a ne­bylo mu zle. Jonáš měl z té rost­li­ny oprav­du ve­likou ra­dost. 7 Druhého dne za svítání ale Hos­po­din za­ří­dil, aby tu rost­li­nu na­pa­dl červ, takže uschla. 8 Když pak vy­šlo slun­ce, Bůh za­ří­dil, aby od výcho­du přivanul horký vítr. Slun­ce praži­lo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“ 9 Hos­po­din Jonášovi od­po­věděl: „Mys­líš, že se zlobíš právem kvů­li té rostlině?“ „To bych ře­kl! Zlobím se k smrti!“ 10 „To­bě je líto té rostliny?“ ře­kl Hos­po­din. „Vž­dyť jsi ji ne­ob­dělával a ne­pěstoval. Přes noc vy­rost­la, přes noc za­š­la. 11 A mně nemá být líto Ni­nive, toho ve­likého měs­ta? Vž­dyť v něm ži­je více než sto dvacet tisíc li­dí, kteří ani ne­ro­ze­z­nají svou pravici od levice – a k tomu to­lik zvířat!“