Bible21 › Jonáš › 3

Jonáš

• 1
• 2
• 3
• 4

Třeba se rozmyslí1 A Jonáš po­druhé do­stal slovo od Hos­po­di­na: 2 „Vstaň a jdi do Ni­nive, toho ve­likého měs­ta, a kaž mu, co ti sám řeknu.“ 3 Jonáš tedy vstal a šel do Ni­nive, jak mu Hos­po­din ře­kl. Ni­nive bylo ne­smírně ve­liké město; pro­jít jej trvalo tři dny. 4 Jonáš vešel do měs­ta a už prvního dne, kdy jím za­čal pro­cházet a vo­lat: „Ni­nive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ 5 obyva­te­lé Ni­nive uvěři­li Bo­hu. Vy­hlási­li půst a všich­ni od nejmenších až po nej­větší ob­lék­li pyt­lovi­nu. 6 Když se ta zpráva do­nes­la ni­niv­ské­mu krá­li, vstal ze svého trůnu, svlé­kl si plášť, za­ha­lil se pyt­lovi­nou, use­dl v po­pe­lu 7 a ne­chal v Ni­nive vy­hlá­sit toto: Výnosem krále a jeho vel­možů se nařizuje: Lidé ani zvířa­ta, skot ani brav ať ne­oku­sí žádnou po­travu; ať ne­jedí ani ne­pi­jí. 8 Li­dé i zvířa­ta ať se za­halí pyt­lovi­nou a vo­lají ze vší síly k Bo­hu. Každý ať se od­vrátí od svých zlých cest a od nási­lí, které mu lpí na ru­kou. 9 Kdo ví? Tře­ba se Bůh roz­mys­lí, sli­tuje se a upustí od svého planou­cího hněvu, takže ne­za­hyne­me. 10 A když Bůh uvi­děl, jak se za­chova­li a jak se od­vrá­ti­li od svých zlých cest, sli­toval se a přestože ře­kl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a ne­pro­ve­dl to.