Bible21 › Jakub › 3

Jakub

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Jazyk je oheň1 Ne­s­naž­te se mno­zí stát uči­te­li, bratři moji – věz­te, že bu­de­me sou­zeni přísně­ji. 2 Všich­ni pře­ce v mno­hém chybuje­me. Kdo ne­chybuje ve slově, do­sáhl doko­na­losti a je schopen se ovládat v každém ohle­du. 3 Když dá­me koním do huby udi­dlo, abychom je zkro­ti­li, může­me pak ovládat ce­lé je­jich tělo. 4 I mo­hutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kor­mi­dlo, kamko­li kor­mi­delník chce. 5 Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všech­no dokáže! Považte, jak dokáže ma­ličký oheň za­pá­lit ve­liký les. 6 I jazyk je oheň! Mezi vše­mi orgá­ny naše­ho tě­la před­stavuje jazyk svět zla. Po­sk­vrňuje ce­lé tělo a spaluje ce­lý běh živo­ta, ne­boť je roz­palován peklem. 7 Lid­stvo se pokouší zkro­tit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, 8 ale jazyk žádný člověk zkro­tit ne­u­mí. Je to ne­zvládnu­telné zlo, plné smr­telného je­du. 9 Jím dob­rořečí­me Pánu a Ot­ci, jím také zlořečí­me li­dem stvořeným k Boží podobě. 10 Ze stejných úst vy­chází žeh­nání i pro­klínání. Bratři mo­ji, tak to nemá být! 11 Chr­lí snad pra­men ze stejného ústí sladkou i hořkou vo­du? 12 Může snad, bratři mo­ji, fí­kovník plo­dit olivy ane­bo vinná réva fíky? Stejně tak solný pra­men ne­vy­dává sladkou vo­du. Moudrost shůry13 Kdo je mezi vá­mi moud­rý a ro­zumný? Ať to pro­káže svý­mi skutky – ušlech­ti­lým živo­tem ve vlídné moud­rosti. 14 Má­te-li však v srd­ci hořkou závist a svár­livost, ne­chlub­te se a ne­lžete pro­ti prav­dě. 15 To není moud­rost při­cházející shů­ry, ale ta po­zem­ská, pu­dová a ďábel­ská. 16 Kde je to­tiž závist a svár­livost, tam vzniká ne­pokoj a kde­jaká špatnost. 17 Moud­rost, která je shů­ry, je ale pře­devším čis­tá, dále pokojná, vlídná, po­volná, plná mi­lo­sr­den­ství a dob­rého ovo­ce, ne­stranná a ne­pokry­te­cká. 18 Ti, kdo roz­sévají pokoj, skli­dí ovo­ce sprave­dlnosti.