Bible21 › Jakub › 2

Jakub

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Víra a předpojatost1 Bratři mo­ji, ne­spo­juj­te ví­ru naše­ho slavného Pá­na Ježíše Krista s předpo­ja­tostí. 2 Co když do vaše­ho shro­máždění při­jde člověk v nád­herných ša­tech a se zlatým prs­tenem a za ním chudák ve špi­navých had­rech? 3 Bu­dete-li se věnovat tomu nád­herně ob­lečené­mu a řeknete mu: „Po­saď se pro­sím sem,“ ale tomu chudá­kovi řeknete: „Někde si stoup­ni nebo si sedni na zem“ – 4 copak tím mezi se­bou ne­dělá­te roz­díly? Ne­po­su­zujete lidi špatným měřítkem? 5 Po­s­lou­chej­te, mi­lovaní bratři: Copak Bůh ne­vy­vo­lil chudáky to­ho­to svě­ta, aby byli bo­hatí ve víře? Ne­mají právě oni zdě­dit králov­ství, které Bůh za­s­lí­bil těm, kdo jej mi­lu­jí? 6 Vy ale chudého klidně poníží­te! Nejsou to při­tom právě bo­hatí, kdo vás utis­kuje a vláčí po sou­dech? 7 Ne­rouhají se právě oni tomu vzácné­mu jménu, kterým jste označeni? 8 Pokud oprav­du plní­te králov­ský zákon, jak praví Písmo: „­Mi­luj svého bližního jako sám sebe,“ dobře dělá­te. 9 Jste-li však předpo­jatí, hřeší­te a Zákon vás usvědčuje jako viníky. 10 Kdo by to­tiž do­držoval ce­lý Zákon, ale v jednom bodě se­lhal, pro­vi­nil se ve všech. 11 Ten­týž, kdo ře­kl: „Necizolož,“ ře­kl také: „Nezabíjej.“ Pokud tedy ne­cizo­ložíš, ale za­bíjíš, přestu­puješ Zákon. 12 Pro­to mluv­te a jednej­te jako li­dé, kteří mají být sou­zeni pod­le záko­na svo­bo­dy. 13 To­ho, kdo ne­byl mi­lo­srdný, čeká ne­mi­lo­srdný soud. Mi­lo­sr­den­ství však nad sou­dem vítězí. Víra a skutky14 K če­mu to je, bratři mo­ji, když někdo tvrdí, že má ví­ru, ale ne­pro­je­vuje se to skutky? Copak ho ta­ková ví­ra za­chrání? 15 Co když bra­tr nebo sest­ra ne­bu­dou mít co jíst ane­bo co na se­be? 16 Když jim řeknete: „Jdě­te v poko­ji, ať je vám tep­lo a dobře se najezte,“ ale ne­dá­te jim, co po­tře­bují k živo­tu, k če­mu to bu­de? 17 Právě tak ví­ra bez skutků, ví­ra sama o sobě, je mrt­vá. 18 Někdo na to řekne: „Je­den má ví­ru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou ví­ru bez skutků a já ti ukážu svou ví­ru na svých skutcích. 19 Ty věříš, že je je­diný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i dé­mo­ni – a třesou se! 20 Kdy už po­chopíš, ty bláz­ne, že ví­ra bez skutků je jalová? 21 Ne­byl snad náš otec Abraham osprave­dlněn na základě skutků, když při­ne­sl svého syna Izáka na ol­tář? 22 Vi­díš? Ví­ra podpo­rova­la jeho skutky a díky těm skutkům jeho ví­ra doš­la na­plnění! 23 Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za sprave­dlnost“ a byl označen za Božího pří­te­le. 24 Vi­dí­te? Člověk je osprave­dlňován díky skutkům, a ne jen díky víře. 25 Ne­by­la podobně na základě skutků osprave­dlně­na také ne­věstka Ra­chab, když při­ja­la ony špe­hy a po­tom je po­sla­la pryč ji­nu­dy? 26 Takže: jako je tělo bez du­cha mrt­vé, stejně tak je mrt­vá i ví­ra bez skutků.