Bible21 › Filipským › 2

Filipským

• 1
• 2
• 3
• 4

On zmařil sám sebe1 Je-li v Kri­stu nějaké po­vzbu­zení, nějaké po­těšení lás­ky, nějaké spo­lečen­ství Du­cha, nějaký sou­cit a mi­lo­sr­den­ství, 2 pak mi pro­sím udě­lej­te ra­dost: měj­te ke všem stejný ohled, stejnou lás­ku, jednu duši, jednu my­sl. 3 Nikdy se ne­dej­te vést sou­peřivostí nebo ješitností, ale radě­ji žij­te v pokoře: važ­te si druhých víc než se­be. 4 Ať si každý ne­hledí jen se­be, ale také druhých. 5 Smýš­lej­te tak, jak smýš­lel Kri­stus Ježíš: 6 Ačko­li sdí­lel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. 7 Místo toho se vzdal sám sebe: přijal pod­sta­tu služebníka, vzal na sebe lid­s­kou podo­bu. 8 Oci­tl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! 9 Pro­to jej Bůh po­výšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu da­roval, 10 aby před jménem Ježíš kleklo každé ko­leno­na ne­bi, na zemi i pod zemí 11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kri­stus je Pán. Světla ve světě12 Pro­to, moji mi­lovaní, jako jste byli vž­dycky po­s­lušní, když jsem byl s vá­mi, buď­te mno­hem spíše po­s­lušní i teď, když jsem pryč. S po­svátnou úctou uváděj­te svou spásu ve sku­tek. 13 Bůh sám to­tiž ve vás působí, abys­te nejen chtě­li, ale i děla­li, co se mu líbí! 14 Všech­no dě­lej­te bez re­ptání a do­ha­dování, 15 abys­te byli ne­zkažení a ne­vinní jako ne­po­sk­vrněné Boží dě­ti upro­střed pokři­veného a zvráceného poko­lení, ve kterém září­te jako svět­la ve světě. 16 Pevně se drž­te Slova živo­ta, abych v Kri­stův den mohl být hrdý, že můj běh a moje ná­maha ne­byly zby­tečné. 17 Mám-li však svou oběť a službu Bo­hu, to­tiž vaši ví­ru, skropit svou krví, ra­du­ji se – ra­du­ji se s vá­mi vše­mi. 18 Stejně tak se ra­duj­te i vy – ra­duj­te se se mnou. Timoteus a Epafrodites19 Mám v Pánu Ježíši na­dě­ji, že k vám brzy budu moci po­slat Ti­mo­tea, abych se také já po­těšil zpráva­mi o vás. 20 Nemám niko­ho, jako je on, kdo by měl o vás tak oprav­dovou sta­rost. 21 Všich­ni si to­tiž hledí jen svého, a ne to­ho, co je Ježíše Krista. 22 O něm ale ví­te, jak se osvědčil: po­máhal mi ve službě evange­lia jako syn ot­ci. 23 Doufám, že ho k vám pošlu, jakmi­le se do­zvím, co se mnou bu­de. 24 Spo­léhám ovšem v Pánu na to, že k vám brzy při­jdu i sám. 25 Me­zi­tím však pokládám za po­třebné po­slat k vám Epafro­di­ta, svého bra­t­ra, spo­lu­pracovníka a spo­lu­bo­jovníka, kterého jste ke mně vy­s­la­li, aby se sta­ral o mé po­tře­by. 26 Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se do­slech­li o jeho ne­mo­ci. 27 Ano, byl ne­mo­cný až na smrt, ale Bůh se nad ním smi­loval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zár­mu­tek na zár­mu­tek. 28 Po­sílám ho be­z­odkladně; vám udělá ra­dost, že ho zase uvi­dí­te, a mně se uleví. 29 Přiví­tej­te ho v Pánu s patřičnou ra­dostí a ta­kových, jako je on, si važ­te. 30 Vž­dyť málem umřel pro Kri­stovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi po­s­loužil za vás za všech­ny.