Bible21Ezdráš9

Ezdráš

Smíšená manželství1 Po tom všem za mnou přiš­li něk­teří z před­sta­vených se slovy: „Iz­rael­ský lid, kněží ani levi­té se ne­od­dělují od okolních národů – Kananej­ců, Chetej­ců, Pe­ri­zej­ců, Je­bu­sej­ců, Amon­ců, Moáb­ců, Egypťanů a Emo­rej­ců. Přejí­mají je­jich ohavnosti a 2 žení sebe i své syny s je­jich dce­ra­mi. Svaté símě se mísí s okolní­mi náro­dy a vedou­cí hodnostáři jdou v té ne­věrnosti příkladem!“ 3 Jak jsem to us­lyšel, roz­tr­hl jsem své rou­cho i plášť a rval si vla­sy i vou­sy. V na­pro­stém zděšení jsem use­dl 4 a zůstal zděšen sedět až do večerní obě­ti. Všich­ni, kdo se třesou před slovy Boha Iz­rae­le, se kvů­li ne­věrnosti těch navrá­til­ců shro­máž­di­li ko­lem mě. 5 Teprve v čas večerní obě­ti jsem se ze své trýzně vzpa­ma­toval. Stále ještě v roz­trženém rou­chu a pláš­ti jsem padl na ko­le­na a vze­pjal ruce k Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, 6 se slovy: „Je mi han­ba, Bože můj! Stydím se k to­bě zvednout tvář, Bože můj! Naše hří­chy nám pře­rost­ly přes hlavu, naše vina do­sáh­la k ne­bi. 7 Ode dnů našich praot­ců až dodnes hro­madí­me svou vi­nu, a tak jsme pro své hří­chy i se svý­mi krá­li a kněží­mi byli vy­dáváni do ru­kou okolních králů. Až dodnes jsme za­kouše­li meč, za­jetí, plenění i zjevné zostu­zení. 8 Teď nám ale Hos­po­din, náš Bůh, na okamžik da­roval mi­lost, takže hrstka z nás vy­váz­la a smě­li jsme za­kot­vit na jeho svatém místě; náš Bůh nám roz­jasnil oči a dal nám v našem zot­ročení ma­ličko po­okřát. 9 I když jsme byli ot­ro­ci, náš Bůh nás v ot­ro­ctví ne­opustil. Mi­lostivě nám na­klo­nil krále Per­sie a dal nám po­okřát, abychom vy­stavě­li dům naše­ho Bo­ha, obnovi­li jeho tros­ky a naš­li útočiště v Jud­s­ku a v Je­ruzalémě. 10 Teď ale, Bože náš, co má­me říci po tom všem? Opusti­li jsme tvá přikázání, 11 jež jsi nám vy­dal skrze své služebníky pro­roky, kteří říka­li: ‚Země, kte­rou jdete ob­sa­dit, je po­sk­vrněná nečisto­tou okolních národů, kteří tu zemi na­plni­li svý­mi špi­navý­mi ohavnost­mi od jedno­ho kon­ce až po druhý. 12 Ne­vdávej­te pro­to své dce­ry za je­jich syny a své syny nežeň­te s je­jich dce­ra­mi. Nikdy ne­u­si­lu­j­te o mír s nimi ani o je­jich pro­spěch. Je­dině tak bu­dete moci užívat darů této země a za­ne­chá­te ji svým synům jako věčné dědictví.‘ 13 Po tom všem, co nás po­tkalo za naše ve­liké zloči­ny a pro­vinění, ví­me, Bože náš, že jsi nás netre­stal, jak bychom za své hří­chy za­s­louži­li, ale ne­chal jsi nás vy­váz­nout. 14 Jak bychom moh­li znovu po­rušovat tvá přikázání a příznit se s tě­mi­to náro­dy pá­chající­mi ohavnost? Což by ses na nás ne­rozhněval a ne­vy­hla­dil nás do po­sledního, takže by nikdo ne­vy­vá­zl a ne­přežil?! 15 Hos­po­di­ne, Bože Iz­rae­le, ty jsi sprave­dlivý. Je nás tu dnes jen hrstka těch, kdo vy­váz­li. Sto­jí­me před te­bou ve svých vinách, s vědo­mím, že nic ta­kového před te­bou neobstojí.“

Bible21Ezdráš9

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček