Bible21 › Amos › 9

Amos

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9

Nikdo neunikne1 Spatřil jsem Pá­na, jak sto­jí nad ol­tářem a říká: „Udeř ty slou­py do hlavic, ať se za­chvějí základy! Strhni je jim všem na hlavy. Ty, kdo přeži­jí, mečem pobiji! Neuteče ani je­den z nich, neunikne mi ani je­diný! 2 I kdy­by se za­kopa­li do pekla, má ruka by je od­tud vytáhla. Kdyby snad vy­stou­pi­li do nebe, i od­tud strh­nu je. 3 Kdy­by se ukry­li na vršku Karmelu, najdu je a od­tud přivedu. Kdyby se mi schova­li na mořském dně, přikážu ha­du, ať je od­tud vy­štípe. 4 Kdy­by je ne­přá­te­lé do za­jetí zahnali, přikážu meči, aby je tam vyhubil. Spočinu na nich svým po­hle­dem – avšak ne v dob­rém, ale ve zlém! 5 Panovník, Hos­po­din zástupů, se do­tkne země a ta se roztřese, všichni její obyva­te­lé se dají do pláče. Jako Nil se ce­lá roz­li­je a zase opadne jako ta ře­ka v Egyptě. 6 Ten, který si staví v nebi kom­na­tya svo­ji klenbu za­ložil na zemi, ten, který přivo­lává mořské vo­dya vy­lévá je na zemi, má jméno Hos­po­din. 7 Copak nejste, Iz­rael­ci, pro měs­tejní jako Habešané? praví Hospodin. Copak jsem Iz­rael ne­vy­ve­dl z Egyptas­tejně jako Fi­liští­ny z Kafto­rua Ara­mej­ce z Kí­ru? 8 Hle, oči Panovníka Hos­po­di­na utkvěly­na tom­to hříšném království! Vyhladím dům Jákobův ze země, nevyhladím je však úplně, praví Hos­po­din. 9 Hle, už dávám rozkazy! Budu přesívat dům Iz­rae­lepřes všech­ny národy, tak jako se přesívá sítem, aby ne­pro­padly žádné kamínky. 10 Stejně tak za­hynou mečemv mém lidu všich­ni hříšníci, kteří ří­kají: „Nám se nic nestane. Nepotká nás žádné neštěstí!“ Obnovím svůj lid11 Toho dne obnovímz­bořený stan Davidův. Opravím jeho trh­li­nya jeho tros­ky obnovím – vztyčím jej jako za dávných dnů. 12 Teh­dy jim připadne zby­tek Edo­mui všech­ny náro­dy mé jméno nesoucí, praví Hos­po­din, který to způsobí. 13 Hle, při­cházejí dny, praví Hospodin, kdy žen­ce dožene oráča to­ho, kdo šlape hroz­ny, rozsévač. Hory bu­dou teh­dy vínem oplýva­ta všech­ny kop­ce pří­mo přeté­kat. 14 Svůj lid Iz­rael přive­du zpět ze zajetí. Vystavějí měs­ta, jež mu­se­li opustit, a bu­dou v nich znovu žít. Budou sázet vi­nice a je­jich víno pít, zakládat za­hra­dy a ovo­ce z nich jíst. 15 Za­sadím je v je­jich zemi, kterou jsem dal jim, a z té země ne­bu­dou už nikdy vyrváni, praví Hos­po­din, tvůj Bůh.