Bible21 › Amos › 8

Amos

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9

Zralí pro konec1 Panovník Hos­po­din mi ukázal to­to: Hle – koš zralého ovo­ce! 2 „Co vi­díš, Amosi?“ ze­ptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ od­po­věděl jsem. Teh­dy mi Hos­po­din ře­kl: „Můj lid Iz­rael je zralý pro ko­nec! Víckrát už je ne­ušetřím. 3 V ten den se chrá­mové zpěvy ob­rátí v kvílení, praví Panovník Hos­po­din. Všu­de spous­ta roz­házených mrt­vol! Všu­de ticho.“ 4 Slyš­te, vy, kdo šlapete po chudácích, vy, kdo ničí­te ubožáky na ze­mi, 5 se slovy: „Kdy už skončí svá­tek novoluní, abychom pro­dáva­li obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z mí­ry ubra­li a k ceně přidali, abychom ši­di­li falešný­mi váha­mi, 6 abychom si nuzné kou­pi­li za peníza ubo­hé za dva sandály, abychom místo zrnípro­dáva­li otruby?“ 7 Hos­po­din přísahá při Pýše Jáko­bově: „Nikdy ne­za­po­menu na žádný je­jich skutek.“ 8 Copak se kvů­li tomu ne­o­třese země, nedá se každý její obyva­tel do pláče? Jako Nil se ce­lá rozlije, vzedme se a zase opadne­ja­ko ta ře­ka v Egyptě! 9 V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slun­ce za­jít v po­ledne a za­temním zemi vpro­střed dne. 10 Vaše slavnosti ob­rátím v truch­lenía všech­ny vaše písně v kvílení. Všechny vás ob­leču do pyt­lovi­nya všech­ny hlavy bu­dou oholeny. Nechám zem truch­lit jako nad jedno­ro­zeným – její po­slední den bude nej­trpčí! 11 Hle, při­cházejí dny, praví Panovník Hospodin, dy na zem pošlu hlad – ne hlad po chle­bu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hos­po­di­nových slov. 12 Od moře k moři se bu­dou plahoči­ta od se­ve­ru blou­dit na východ, aby hleda­li Hos­po­di­novo slovo, ale nena­jdou. 13 V ten den bu­dou omdlévat žízníkrásné pan­ny i statní mladíci – 14 ti, kteří přísahají na hřích Samaří. Prý: „Ja­kože je tvůj Bůh, Dane, živ! Jakože ži­je pouť do Beer-šeby!“ – ta­koví padnou, aby už ne­vsta­li.