Bible21 › Amos › 6

Amos

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9

Bude konec hostinám1 Běda těm, kdo mají na Si­o­nu klid, běda se­be­jis­tým na hoře Samaří! Máte se za výkvět prvního mezi národy, celý dům Iz­rae­le chodí za vá­mi. 2 Na Kalne se jdě­te podíva­ta od­tud na Ve­liký Chamá­ta pak do­lů na fi­lištín­ský Gat. Jste lepší než tato království? Mají snad větší území než vy? 3 Zlý den bys­te chtě­li odvrátit, nastolujete však nási­lí. 4 Vy­lehává­te na lůžkách slonových, povalujete se na svých polštářích. Cpete se výběrovým sko­po­vý­ma nejšťavnatějším te­le­cím. 5 Vy­jete u lout­ny, jako bys­te byli David, loudíte tó­ny na hu­debních nástro­jích. 6 Pi­jete víno plný­mi miskami, mažete se nej­jemnější­mi ole­jia zkáza Josefa vás vůbec netrápí. 7 Pro­to bu­dete vy­hnáni mezi prvními, bude ko­nec vašim hostinám i válení! Jákobova pýcha8 Panovník Hos­po­din přísahá sám při sobě – Hos­po­din, Bůh zástupů, prohlašuje: Z Jáko­bovy pý­chy se mi dělá špatně, jeho paláce jsou mi odporné. Proto to město vy­dám v pleni se vším, co je v něm! 9 Zbu­de-li v je­diném do­mě jen deset li­dí, zemřou i ti. 10 Při­jde-li příbuzný, aby vy­ne­sl a spá­lil je­jich ostatky, a na­jde něko­ho, kdo se tam v koutku skryl, ze­ptá se: „Je s te­bou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hles­ne on. A teh­dy řekne: „­Tiše! Ať ani ne­z­míní­me Hos­po­di­novo jméno!“ 11 Hle, Hos­po­din dává roz­ka­zy – roz­bi­je ve­liký dům na ku­sya malý do­mek na třís­ky! 12 Dokážou koně běžet po skále? Dá se snad s voly orat moře? Vy jste však dokáza­li ob­rá­tit právo v jeda ovo­ce sprave­dlnosti v pe­lyněk – 13 vy, kdo jásá­te ra­dostínad Lo-de­ba­rem nicotný­ma říká­te: „Ne­do­by­li jsme svý­mi si­la­mi­ten mo­cný Karnajim?“ 14 Hle, dome Iz­rae­le, jsem to já, praví Hos­po­din, Bůh zástupů, kdo vzbudí pro­ti vámnárod, který vás bude utlačova­tod Lebo-chamá­tu až po údo­lí Arava!