Bible21 › Abakuk › 2

Abakuk

• 1
• 2
• 3

1 Budu držet svo­ji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych po­znal, jak ke mně pro­mluvía jak od­po­ví na mé výči­tky. Spravedlivý bude žít2 A Hos­po­din mi odpověděl: „Zapiš to vi­dění zřetelně na tabulky, aby je č­tenář mohl sna­dno číst. 3 To vi­dění ukazuje k době určené, svědčí o kon­ci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde to­tiž jis­tě a ne­opozdí se. 4 Hle – kdo je nadutý, nemá po­ctivou duši. Spravedlivý však bude žítdíky své věrnosti. 5 Zrádné je to­tiž bohatství; nadutec nemá chví­li klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdy­by uchvá­til všech­ny náro­dya všech­ny lidi si přivlastnil.“ Pětkrát běda6 Copak o něm ti všich­ni ne­s­loží po­směšná přís­loví a po­pěvky? Za­no­tují si: Běda to­mu, kdo hro­madí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bo­hatnout tím, co za­bavil? 7 Znena­dání po­vstanou tvo­ji dlužníci, ti, kdo se před te­bou chvějí, se pro­budía staneš se je­jich kořis­tí! 8 Pro­tože jsi plenil mno­hé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vy­plení – za to, že jsi vraž­dil lidi a znási­lňoval ze­mii město se vše­mi obyva­te­li. 9 Běda to­mu, kdo chtivě shánípro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hníz­do postavil, unikl z do­sahu všech neštěstí! 10 Vlastní­mu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mno­hé náro­dy – vlastním živo­tem za to za­platíš. 11 Vž­dyť bude křičet i ka­mení ze zdia trámy ze stře­chy se při­dají. 12 Běda to­mu, kdo staví město na krvi, kdo za­kládá obec příkořím! 13 Copak Hos­po­din zástupů neurčil, že dři­na národů při­jde do ohně, že se namáhají zby­tečně? 14 Ce­lou zemi to­tiž na­plnípo­znání slávy Hospodinovy, tak jako vody na­plňují moře. 15 Běda to­mu, kdo dává pít své­mu bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho na­ho­tu! 16 Ne slávou, ale han­bou bu­deš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k to­bě ka­lich z pravice Hospodinovy;ne slávou, ale zvratky bu­deš pokrytý. 17 Tvé nási­lí na Li­bano­nu tě zavalí, tvé vy­bíjení zvířat tě bude dě­sit – za to, že jsi vraž­dil lidi a znási­lňoval ze­mii město se vše­mi obyva­te­li. 18 Na co je mod­la, kte­rou někdo vytesal, odlitá so­cha, jež vy­učuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mlu­vit ne­u­mí. 19 Běda to­mu, kdo říká dře­vu: „Vstávej!“ kdo pro­sí němý ká­men: „Pro­buď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to ob­loženo zla­tem a stříbrem, ducha v tom ale nena­jdeš. 20 Hos­po­din je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne ce­lá zem!