Bible21 › 2. Petr › 2

2. Petr

• 1
• 2
• 3

Falešní proroci1 V Božím lidu však býva­li i falešní pro­ro­ci, stejně jako mezi vá­mi bu­dou falešní uči­te­lé, kteří pokoutně za­vedou zhoubné blu­dy. Bu­dou dokon­ce za­pírat i Pá­na, který je vy­kou­pil, a tak na sebe přivedou rych­lou záhu­bu. 2 Mno­zí je bu­dou v je­jich ne­styda­tosti následovat a ces­ta prav­dy se kvů­li nim ocitne v opo­vržení. 3 Bu­dou se s vá­mi pokoušet cham­tivě kupčit vy­myšlený­mi řeč­mi, ale je­jich od­sou­zení už dávno ne­za­hálí a je­jich záhu­ba ne­spí. 4 Bůh pře­ce ne­ušetřil an­děly, když zhřeši­li, ale svr­hl je do pek­la, kde spoutáni řetě­zy ve tmě če­kají na soud. 5 Ne­ušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej za­plavil po­topou, ale kaza­te­le sprave­dlnosti No­ema a sedm li­dí s ním za­chránil. 6 Měs­ta Sodo­mu a Go­mo­ru ob­rá­til v po­pel, když je pro výstrahu bu­dou­cím bezbožníkům od­sou­dil ke zkáze, 7 ale sprave­dlivého Lo­ta, ztrápeného ne­stydatým chováním těch zvrhlíků, vy­svo­bo­dil. 8 Dokud ten sprave­dlivý mezi nimi byd­lel, jeho sprave­dlivou duši den co den trápi­ly zloči­ny, které vi­děl a slyšel pá­chat. 9 Pán tedy umí vy­svo­bo­zovat zbožné ze zkoušek, ale ne­sprave­dlivé čeká jeho trest v den sou­du, 10 zvláště pak ty, kdo se pod­vo­lují nečis­té­mu těles­né­mu chtíči a přezírají Pánovu vlá­du. Tito sa­mo­li­bí drzouni se dokon­ce ne­bo­jí vy­smívat se ne­bes­kým mo­cnos­tem. 11 Při­tom ani an­dělé, o to­lik větší v síle a mo­ci, nad nimi před Pánem ne­vy­nášejí po­tupný roz­su­dek. 12 Tihle se však chovají pu­dově jako ne­ro­zumná zvířa­ta, určená k ulo­vení a na porážku. Če­mu ne­ro­zumějí, tomu se vy­smívají, ale je­jich vlastní zkaženost je zničí – 13 odpla­ta za je­jich špatnost je ne­mi­ne. Je­jich zá­li­bou je denní hýření; na vašich ho­dech jsou po­sk­vrnou a han­bou, když na nich hýří ve svých roz­ma­rech. 14 S oči­ma plný­ma cizo­ložství nena­sytně baží po hří­chu, se srd­cem vy­cvičeným v cham­tivosti lá­kají ne­stálé duše. Pro­klat­ci! 15 Opusti­li pří­mou ces­tu a za­blou­di­li. Vy­da­li se cestou Balaá­ma, syna Be­o­rova, je­muž se za­lí­bi­la odmě­na za špatnost. 16 Za své pro­vinění byl ovšem na­po­menut: němá oslice pro­mlu­vi­la lid­ským hla­sem a pro­roka v jeho ne­příčetnosti za­stavi­la. 17 Jsou to pra­me­ny bez vo­dy, mra­ky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma. 18 Když ho­nosně řeční o marnos­tech, lá­kají těles­ným chtíčem a ne­styda­tost­mi li­di, kteří právě unik­li živo­tu v blu­du. 19 Sli­bují jim svo­bo­du, ale sami jsou ot­roky zká­zy – če­mu­ko­li se kdo pod­dá, to ho zot­ročí! 20 Když li­dé skrze po­znání naše­ho Pá­na a Spa­si­te­le Ježíše Krista uniknou špíně svě­ta, ale po­tom se do ní znovu za­pletou a pod­leh­nou jí, bu­dou na tom na­ko­nec hůře než na za­čátku. 21 Bylo by pro ně lepší ne­po­znat ces­tu sprave­dlnosti, než se po jejím po­znání od­vrá­tit od svatého přikázání, které do­sta­li. 22 Stalo se jim, co se říká v tom prav­divém přís­loví: „Pes se vrá­til ke svým zvratkům“ a „Umytá svině se znovu válí v bahně.“