Bible21 › 1. Letopisů › 29

1. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29

Dary na chrám1 Král David pak ře­kl ce­lé­mu shro­máždění: „Můj syn Šalo­moun, je­hož je­diného Bůh vy­vo­lil, je mladý a ne­zkušený, a toto je ve­liké dílo. Nejde o palác pro li­di, ale pro Hos­po­di­na Bo­ha. 2 Připravil jsem pro chrám svého Bo­ha, co jsem mohl: zla­to pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné, bronz pro bronzové, že­le­zo pro že­lez­né a dře­vo pro dřevěné, onyx a jiné oz­dobné a pes­t­ré ka­me­ny k obkládání, nej­různější drahokamy i množství alabast­ru. 3 A pro­tože chrám mého Boha je mým po­těšením, při­dávám také svůj osobní zlatý a stříbrný poklad. Dávám jej na chrám svého Boha kro­mě vše­ho to­ho, co jsem pro ten svatý chrám už připravil: 4 3 000 talen­tů ofi­r­ského zla­ta, 7 000 talen­tů přeta­veného stříb­ra na pokrytí stěn příbytků, 5 zla­to pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné a pro vše, co mají vy­ro­bit kovo­tep­ci. Nuže, co kdo dnes nabídne k za­svěcení Hospodinu?“ 6 Nato se nabíd­li vůd­cové ot­cov­ských rodů, vůd­cové iz­rael­ských kmenů i vůd­cové tisíců a stovek ja­kož i vůd­cové králov­ského dí­la 7 a věnova­li na službu Božího domu 5 000 talen­tů zla­ta, 10 000 da­re­iků, 10 000 talen­tů stříb­ra, 18 000 talen­tů bron­zu a 100 000 talen­tů že­leza. 8 Kdoko­li měl drahokamy, věnoval je do pokladnice Hos­po­di­nova domu pod správu Je­chie­la Geršon­ského. 9 Lid se z je­jich ocho­ty ra­doval, ne­boť to věnova­li Hos­po­di­nu ce­lým srd­cem. Také král David se ne­smírně ra­doval. Davidova modlitba10 David teh­dy před zra­ky ce­lého shro­máždění dob­rořečil Hospodinu: „Hospodine, Bože naše­ho otce Izraele, požehnaný jsi od věků až na věky! 11 Tvá je, Hos­po­di­ne, ve­likost a síla, nádhera, ve­lebnost a majestát! Vše na nebi i na zemi je, Hos­po­di­ne, tvé pan­stvía ty jsi hlava, jež převy­šuje vše! 12 Od tebe po­chází bo­hatství a sláva, jenom ty sám vládneš nade vším. Ve tvé ruce je sí­la i moc, svou ru­kou po­si­lu­ješ a dáváš ve­likost. 13 To­bě, Bože náš, vzdává­me díky, tvé slavné jméno chválí­me! 14 Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom moh­li přinést tak štědrý dar? To od tebe po­chází všech­no – to, co jsme da­li, bylo z tvé ru­ky! 15 Před te­bou jsme jen poutníci a hosté tak jako všich­ni naši ot­cové; naše dny na zemi jsou pr­chavý stín. 16 Hos­po­di­ne, Bože náš, zde je všech­na ta hojnost. Připravi­li jsme ji ke stav­bě domu pro tvé svaté jméno – vše je to ale z tvé ruky a to­bě to náleží! 17 Vím, Bože můj, že zkou­máš srd­ce a mi­lu­ješ upřím­nost. Z upřímného srd­ce jsem da­roval toto vše a teď vi­dím, jak tvůj lid, zde přítomný, přináší své dary s ra­dostí. 18 Hos­po­di­ne, Bože našich ot­ců Abraha­ma, Izáka a Iz­rae­le, za­chovej navěky tu touhu v srd­ci svého li­du! Ať jsou je­jich srd­ce vž­dy pevně u te­be! 19 Mé­mu synu Šalo­mou­novi pak dej od­dané srd­ce, aby dbal na tvá přikázání, svě­de­ctví a po­ky­ny, aby vše vy­ko­nal a po­stavil ten palác, pro který jsem vy­ko­nal tyto přípravy.“ Předání trůnu20 Po­tom David vy­zval ce­lé shro­máždění: „Dob­rořeč­te Hos­po­di­nu, své­mu Bohu!“ a všech­no shro­máždění dob­rořeči­lo Hos­po­di­nu, Bohu je­jich ot­ců, pad­li na ko­le­na a klaně­li se před Hos­po­di­nem a před králem. 21 Druhého dne přináše­li Hos­po­di­nu obě­ti a zápaly – 1 000 býčků, 1 000 be­ranů a 1 000 jehňat s přís­lušný­mi ú­lit­ba­mi a s hojný­mi oběť­mi za ce­lý Iz­rael. 22 Jedli a pili před Hos­po­di­nem s ve­likou ra­dostí, ne­boť ono­ho dne znovu pro­hlási­li Davi­dova syna Šalo­mou­na králem. Po­maza­li ho před Hos­po­di­nem za vůd­ce a Sádoka za kněze. 23 Tak Šalo­moun do­se­dl na Hos­po­dinův králov­ský trůn namísto svého otce Davi­da. Vše se mu daři­lo a ce­lý Iz­rael ho po­s­lou­chal. 24 Také všich­ni hodnostáři a hr­di­nové ja­kož i všich­ni synové krále Davi­da se pod­da­li krá­li Šalo­mou­novi. 25 Hos­po­din dal Šalo­mou­novi v očích ce­lého Iz­rae­le ne­bývalou vážnost. Ob­dařil ho ta­kovou králov­s­kou vznešeností, ja­kou před ním neměl žádný iz­rael­ský král. 26 David, syn Jišajův, kraloval ce­lé­mu Iz­rae­li a 27 jeho vláda nad Iz­rae­lem trva­la čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebro­nu a tři­atřicet let v Je­ruzalémě. 28 Zemřel v utěšeném věku, na­sy­cen živo­tem, bo­hatstvím i slávou a na jeho místě za­čal kralovat jeho syn Šalo­moun. 29 Skutky krále Davi­da jsou od počátku až do kon­ce po­psá­ny ve Slovech vi­dou­cího Sa­mue­le, ve Slovech pro­roka Náta­na a ve Slovech vi­dou­cího Gáda, 30 stejně jako ce­lá jeho vláda, jeho hr­din­ství i vše, co se při­ho­di­lo je­mu, Iz­rae­li a všem králov­stvím země.