Bible21 › 1. Letopisů › 21

1. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29

Sčítání lidu a Boží trest1 Pro­ti Iz­rae­li pak po­vstal sa­tan a podní­til Davi­da, aby sečetl Iz­rael. 2 David teh­dy ře­kl Joá­bovi a ve­li­te­lům voj­s­ka: „Jdě­te, sečtě­te Iz­rael od Beer-še­by až po Dan. Po­tom se vrať­te a sděl­te mi je­jich počet.“ 3 Joáb ale namí­tl: „Hos­po­din kéž roz­množí svůj lid na­stokrát! Můj pane a krá­li, nejsou to snad všech­no tvo­ji pod­daní? Pro­č to chce můj pán udělat? Pro­č má být na Iz­rael uvale­na vina?“ 4 Pro­ti králov­ské­mu slovu ale Joáb ani ve­li­te­lé voj­s­ka nic ne­zmoh­li, a tak se vy­da­li pro­jít ce­lý Izrael. Když se vrá­til do Je­ruzalé­ma, 5 předal Davi­dovi se­z­nam li­du: Ce­lý Iz­rael čítal 1 100 000 bo­je­s­chopných mužů; Juda čítal 470 000 bo­je­s­chopných mužů. 6 Joáb ale mezi ně ne­za­počítal Levi­ho a Ben­jamí­na, pro­tože se mu králův roz­kaz příčil. 7 Ani Bohu se ten roz­kaz ne­lí­bil, a tak udeřil na Iz­rael. 8 „Spá­chal jsem ve­liký hřích!“ vo­lal pak David k Bo­hu. „Pro­sím tě ale, odpu­sť vinu svého služebníka! Za­choval jsem se jako hroz­ný hlupák.“ 9 Hos­po­din teh­dy pro­mlu­vil k Davi­dovu vi­dou­cí­mu Gádovi: 10 „Jdi a pro­mluv k Davi­dovi: ‚Tak praví Hos­po­din – Nabízím ti tro­jí trest. Vy­ber si je­den a ten ti dám.‘“ 11 Gád tedy přišel k Davi­dovi a ře­kl mu: „Tak praví Hos­po­din – ‚Vyber si: 12 tři roky hla­du, tři měsíce dran­cování, kdy tě bude stíhat meč tvých ne­přá­tel, ane­bo tři dny meče Hos­po­di­nova, kdy bude v zemi řá­dit mor a Hos­po­dinův an­děl bude roz­sévat zhou­bu po ce­lé iz­rael­ské zemi.‘ Teď uvaž, jak mám od­po­vědět To­mu, který mě posílá.“ 13 „Je mi tak úzko!“ od­po­věděl David Gádovi. „Ať radě­ji padne­me do ru­kou Hos­po­di­nu – je pře­ce vel­mi mi­lo­srdný. Jen ať ne­padnu do ru­kou lidem.“ 14 Hos­po­din tedy na Iz­rael do­pustil mor. V Iz­rae­li padlo 70 000 mužů 15 a Bůh po­slal an­dě­la, aby hu­bil Jeruzalém. Když pak Hos­po­din vi­děl tu zhou­bu, po­ja­la ho nad tím neštěstím lítost a ře­kl an­dělovi hu­bící­mu lid: „Dost už, zadrž!“ Hos­po­dinův an­děl právě stál u mla­tu Arav­ny Je­bu­sej­ského. David staví oltář16 David vzhlé­dl a spatřil Hos­po­di­nova an­dě­la, jak sto­jí mezi ne­bem a zemí s ta­seným mečem namířeným pro­ti Je­ruzalé­mu. David i stařeši­nové, ob­lečeni pyt­lovi­nou, teh­dy pad­li na tvář 17 a David ře­kl Bo­hu: „To pře­ce já jsem ne­chal sečíst lid. Já jsem ten, kdo zhřešil, já jsem spá­chal zlo! Co ale pro­ve­dly tyto ovečky? Hos­po­di­ne, Bože můj, ať tvá ruka do­leh­ne na mě a na mou ro­di­nu! Jen ať ta rá­na ne­padá na tvůj lid!“ 18 Hos­po­dinův an­děl pro­mlu­vil ke Gádovi: „Řekni Davi­dovi, ať jde a po­staví Hos­po­di­nu ol­tář na mla­tu Arav­ny Jebusejského.“ 19 David po­s­le­chl, co mu Gád v Hos­po­di­nově jménu vy­ří­dil, a šel. 20 Arav­na, který za­tím mlá­til pšenici, se ohlé­dl a spatřil an­dě­la. Jeho čtyři synové, kteří tam byli s ním, se schova­li. 21 Právě teh­dy k Aravnovi při­cházel David. Když Arav­na vzhlé­dl a uvi­děl ho, vy­šel z mla­tu a poklo­nil se Davi­dovi až k ze­mi. 22 „Přenech mi ten mlat,“ ře­kl David Aravnovi. „Po­stavím na něm ol­tář Hos­po­di­nu, aby se ta rá­na mezi li­dem za­stavi­la. Pro­dej mi ho za plnou cenu.“ 23 „Vez­mi si ho,“ od­po­věděl mu Arav­na. „Jen ať můj králov­ský pán udělá, co se mu zlíbí. Po­hleď, při­dám býčky k zápalným obě­tem, smyky jako dříví a pšenici pro moučnou oběť – to vše daruji.“ 24 „To ne,“ ře­kl na to král Aravnovi. „Koupím ho za plnou cenu. Ne­vez­mu pro Hos­po­di­na nic tvého. Pře­ce mu ne­při­ne­su oběť, která je zadarmo.“ 25 A tak David Aravnovi za ten po­ze­mek od­vážil 600 še­ke­lů zla­ta. 26 Po­tom tam po­stavil ol­tář Hos­po­di­nu a při­ne­sl zápalné i pokojné obě­ti. Vzýval Hos­po­di­na a on mu od­po­věděl – na zápalný ol­tář padl oheň z ne­be. 27 Hos­po­din pak ře­kl an­dělu, ať vrátí svůj meč do po­chvy. 28 Když David tenkrát vi­děl, že ho Hos­po­din na mla­tu Arav­ny Je­bu­sej­ského vy­s­lyšel, za­čal tam obětovat. 29 (Hos­po­dinův příby­tek, který zho­tovil Mo­jžíš na pouš­ti, stával v té době i se zápalným ol­tářem na výšině v Gi­be­o­nu. 30 David tam ale ne­byl s to cho­dit hledat Bo­ha, pro­tože ho děsil meč Hos­po­di­nova an­dě­la.)