Bible21 › 1. Letopisů › 19

1. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29

Porážka Amonců a Aramejců1 Po nějaké době zemřel amon­ský král Na­chaš a na jeho místo na­stou­pil jeho syn. 2 David si ře­kl: „Pro­jevím přízeň Na­chašovu synu Chanu­novi, jako jeho otec pro­je­voval přízeň mně.“ Po­slal pro­to své vy­s­lan­ce, aby mu vy­ří­di­li sou­strast nad úmr­tím jeho otce. Když Davi­dovi služebníci přiš­li do země Amon­ců, aby Chanu­novi vy­jádři­li sou­strast, 3 amonští vo­jevůd­ci řek­li Chanu­novi: „Mys­líš, že David měl tvého otce v ta­kové úctě, že ti po­slal těši­te­le? Ne­po­slal za te­bou své služebníky spíše pro­to, aby pro­hleda­li, pod­vrá­ti­li a pro­s­lí­di­li zem?“ 4 Chanun tedy Davi­dovy služebníky za­jal, oho­lil je, rou­cha jim uřezal v pů­li až u zadnic a tak je po­slal zpátky. 5 Jakmi­le se Davi­dovi do­nes­la zpráva o těch mužích, po­slal jim na­pro­ti po­s­ly. Pro­tože ti muži byli vel­mi zostu­zeni, král jim vzkázal: „Zůstaň­te v Je­ri­chu, dokud vám nena­ros­te vous. Pak se můžete vrátit.“ 6 Amon­ci si uvědo­mi­li, jak moc Davi­da po­pu­di­li, a tak spo­lečně s Chanu­nem po­sla­li tisíc talen­tů stříb­ra a naja­li si vozy a jezd­ce z me­zopo­tam­ského Ara­mu, z Maa­ky a z Có­by. 7 Naja­li si dvaa­třicet tisíc vozů a k tomu i maackého krále, který se svým voj­s­kem při­táhl a utá­bořil se před Me­de­bou. Také Amon­ci se shro­máž­di­li ze svých měst a vy­táh­li do bo­je. 8 Když se to David do­zvěděl, vy­s­lal tam Joá­ba se vše­mi nej­lepší­mi bo­jovníky. 9 Amon­ci vy­razi­li a seši­kova­li se k boji u městské brá­ny, za­tím­co králové, kteří přiš­li s ni­mi, za­uja­li po­sta­vení v po­li. 10 Joáb vi­děl, že mu­sí če­lit boji ze­pře­du i ze­za­du, a tak vy­bral ty nej­lepší z iz­rael­ských bo­jovníků, aby na­stou­pi­li pro­ti Ara­mej­cům. 11 Zby­tek voj­s­ka svěřil pod ve­lení svého bra­t­ra Abišaje, aby na­stou­pi­li pro­ti Amon­cům. 12 Joáb mu ře­kl: „Bu­dou-li Ara­mej­ci nad mé síly, při­jdeš mi na po­moc. Bu­dou-li Amon­ci nad tvé síly, po­mo­hu já to­bě. 13 Buď silný! Od­vahu! Za náš lid a za měs­ta naše­ho Bo­ha! Ať Hos­po­din učiní, co se mu zlíbí.“ 14 Nato se Joáb se svým voj­s­kem pustil do boje s Ara­mej­ci a ti se před nimi dali na útěk. 15 Jakmi­le Amon­ci uvi­dě­li, že Ara­mej­ci utek­li, dali se i oni na útěk před Joá­bovým bra­t­rem Abišajem a stáh­li se do měs­ta. Joáb se pak vrá­til do Je­ruzalé­ma. 16 Ara­mej­ci vi­dě­li, že je Iz­rael po­razil, a tak vy­s­la­li po­s­ly a přive­dli si také Ara­mej­ce z druhého bře­hu Eufra­tu. V je­jich če­le stál Ha­dad-ezerův vo­jevůd­ce Šofach. 17 Když se to David do­zvěděl, shro­máž­dil ce­lý Iz­rael, pře­kročil Jordán, při­táhl k nim a seši­koval voj­sko pro­ti nim. Jakmi­le David seši­koval voj­sko, pusti­li se s ním Ara­mej­ci do bo­je. 18 Mu­se­li se ale před Iz­rae­lem dát na útěk. David mezi Ara­mej­ci po­bil 7 000 jezd­ců a 40 000 pěšáků. Za­bil i je­jich vo­jevůd­ce Šofa­cha. 19 Když Ha­dad-eze­rovi vazalové vi­dě­li, že je Iz­rael po­razil, uzavře­li s Davi­dem mír a pod­da­li se mu. Ara­mej­ci pak už nikdy ne­ch­tě­li při­jít Amon­cům na po­moc.