Bible21 › 1. Korintským › 9

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Svoboda a obětavost1 Nejsem snad i já svo­bodný? Nejsem snad apoštol? Ne­vi­děl jsem snad naše­ho Pá­na Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? 2 I kdybych pro jiné ne­byl apošto­lem, urči­tě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu. 3 Zde je má ob­hajo­ba před tě­mi, kdo mě soudí: 4 Nemá­me snad právo na jídlo a pi­tí? 5 Nemá­me snad právo mít s se­bou věřící manželku jako ostatní apošto­lové a Pánovi bratři i Petr? 6 Nebo snad jen já a Barnabáš nemá­me právo přestat pracovat? 7 Kdo kdy bo­joval na vlastní nákla­dy? Kdo sází vi­nici, a ne­oku­sí její hroz­ny? Kdo pase stádo, a ne­pi­je jeho mléko? 8 Dávám tu jen lid­ské příkla­dy? Copak to neříká i Zákon? 9 V Mo­jžíšově zákoně je pře­ce psáno: „Mlátící­mu do­bytčeti ne­dávej náhubek.“ Copak se Bůh stará o do­by­tek? 10 Neříká to spíše kvů­li nám? Bez­po­chy­by je to na­psáno kvů­li nám. Kdo oře, mu­sí pře­ce orat v na­dě­ji, a kdo mlátí obi­lí, mu­sí to dělat v na­dě­ji, že bude mít podíl z úro­dy. 11 Roz­séva­li jsme u vás du­chovní símě; bylo by snad pří­liš, abychom sklíze­li vaši hmotnou úro­du? 12 Mo­hou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo ne­vy­uži­li. Radě­ji všech­no mlčky snáší­me, abychom ne­klad­li žádnou překážku Kri­stovu evange­liu. 13 Copak ne­ví­te, že ti, kdo slouží v chrá­mu, smějí jíst chrá­mové pokr­my? Ne­ví­te, že ti, kdo slouží u ol­táře, mají podíl z ol­tářních obětí? 14 Právě tak Pán určil, že kaza­te­lé evange­lia mají žít z evange­lia. 15 Já jsem však nic z toho nevyužil. Nepíšu o tom pro­to, že bych chtěl, aby se to změni­lo. To bych radě­ji umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost. 16 Když to­tiž kážu evange­li­um, nemám nač být hrdý – je to má po­vinnost a běda mně, kdybych nekázal! 17 Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však ne­plním vlastní vů­li, ale svěřený úkol. 18 Zač tedy mohu zís­kat odměnu? Za to, že kážu evange­li­um za­dar­mo, aniž bych vy­užíval práva, které při kázání evange­lia mám. 19 Ode všech jsem svo­bodný, ale všem jsem se vy­dal jako ot­rok, abych jich co nej­více zís­kal. 20 Pro Ži­dy jsem jako Žid, abych zís­kal Ži­dy; pro lidi pod Záko­nem jsem jako pod Záko­nem, abych zís­kal ty, kdo jsou pod Záko­nem (sám ovšem pod Záko­nem nejsem). 21 Pro lidi bez Záko­na jsem jako bez Záko­na, abych zís­kal ty, kdo jsou bez Záko­na (sám ovšem nejsem bez Božího Záko­na – pod­léhám záko­nu Kri­stovu). 22 Pro slabé jsem slabý, abych zís­kal slabé. Pro všech­ny jsem vším, abych jakýmko­li způso­bem aspoň něk­teré za­chránil. 23 A to všech­no dělám kvů­li evange­liu, abych na něm zís­kal svůj podíl. 24 Copak ne­ví­te, že všich­ni závodníci běží, ale jen je­den zvítězí a získá odměnu? Běž­te tak, abys­te ji zís­ka­li. 25 Každý závodník má přísnou se­bekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který ne­zvadne. 26 Tak­to tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; tak­to bo­ju­ji, ne jako bych roz­rážel jen vzduch. 27 Radě­ji své tělo tužím a pod­maňu­ji, abych snad, když kážu druhým, sám ne­byl vy­řazen.