Bible21 › 1. Korintským › 7

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Dar manželství1 Pokud jde o to, jak jste psa­li: „Pro muže je lepší obe­jít se bez ženy“ – 2 bu­diž, ale abys­te se vy­va­rova­li smil­stva, ať má každý muž manželku a každá že­na manže­la. 3 Muž ať své ženě plní manžel­s­kou po­vinnost, stejně jako že­na své­mu muži. 4 Ženi­no tělo už ne­pa­tří jí, ale manže­lovi, stejně jako mužovo tělo už ne­pa­tří je­mu, ale manžel­ce. 5 Ne­odpírej­te se je­den druhé­mu – je­dině po vzájemné shodě, že se na čas uvolní­te pro mod­lit­bu. Po­tom zase buď­te spo­lu, aby vás ne­pokoušel sa­tan, kdybys­te se ne­moh­li ovládnout. 6 To, co tu říkám, však není příkaz, ale svo­lení. 7 Přál bych si, aby všich­ni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, je­den tak a druhý ji­nak. 8 Svo­bodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já. 9 Pokud se však ne­mo­hou ovládnout, ať vstoupí do manžel­ství. Je pře­ce lepší vstou­pit do manžel­ství než být spalován touhou. 10 Pro ty, kdo ži­jí v manžel­ství, mám niko­li své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže ne­od­chází. 11 Pokud pře­ce ode­jde, ať zůstane ne­vdaná ane­bo ať se smíří s manže­lem. Stejně tak muž ať ne­opouští manželku. 12 Ostatním říkám já, niko­li Pán: Má-li něk­terý bra­tr ne­věřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji ne­opouští. 13 Stejně tak, má-li něk­terá že­na ne­věřícího manže­la a ten je ocho­ten s ní zůstat, ať ho ne­opouští. 14 Ne­věřící manžel je to­tiž po­svěcen svou ženou; stejně tak ne­věřící manželka je po­svěce­na svým věřícím manže­lem. Ji­nak by to­tiž vaše dě­ti byly nečis­té, jsou ale pře­ce svaté. 15 Pokud však ne­věřící chce ode­jít, ať ode­jde. Bra­tr ani sest­ra nejsou v ta­kových přípa­dech vázáni. Bůh vás po­vo­lal k poko­ji. 16 Copak víš, ženo, zda za­chráníš manže­la? Copak víš, muži, zda za­chráníš manželku? Zůstaň, jak jsi17 Ať tedy každý ži­je, jak mu Pán určil a jak ho Bůh po­vo­lal. Toto pravi­dlo předkládám všem církvím. 18 Kdo byl po­vo­lán jako obřezaný, ať se ne­dělá ne­obřezaným. Kdo je po­vo­lán jako ne­obřezaný, ať se ne­dává obřezat. 19 Ne­záleží pře­ce na obříz­ce nebo ne­obříz­ce, ale na po­s­lušnosti Božích přikázání. 20 Ať každý zůstává v po­sta­vení, ve kterém byl po­vo­lán. 21 Byl jsi po­vo­lán jako ot­rok? Ne­dě­lej si s tím sta­rosti. Pokud se ale můžeš stát svo­bodným, urči­tě toho vy­užij. 22 Koho Pán po­vo­lal jako ot­roka, ten je v Pánu osvo­bo­zen. Podobně koho Kri­stus po­vo­lal jako svo­bodného, ten se stal jeho ot­rokem. 23 Byli jste draze vy­kou­peni; ne­stávej­te se lid­ský­mi ot­roky. 24 Bratři, ať každý před Bo­hem zůstává tak, jak byl po­vo­lán. 25 Pokud jde o ne­pro­vdané, nemám od Pá­na žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán po­mohl být věrným. 26 Mys­lím si, že vzhle­dem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je. 27 Jsi v manžel­ském svaz­ku? Ne­s­naž se o roz­vod. Jsi roz­ve­den? Ne­s­naž se najít ženu. 28 I když se ale oženíš ane­bo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných po­tíží. Času je málo29 Říkám vám, bratři, už ne­z­bývá moc ča­su. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, 30 ti, kdo oplakávají, jako by ne­oplakáva­li, ti, kdo oslavují, jako by ne­o­slavova­li, ti, kdo ku­pují, jako by ne­vlastni­li 31 a ti, kdo se za­bývají věc­mi to­ho­to svě­ta, ať to ne­přehánějí. Svět, jak ho zná­me, to­tiž končí. 32 Pro­to bych rád, abys­te se ne­zatěžova­li sta­rost­mi. Svo­bodný se stará o věci svého Pá­na, aby se lí­bil Pánu, 33 ale ženatý se stará o věci svě­ta, aby se lí­bil své ženě, 34 a tak je roz­pol­cen. Ne­vdaná že­na a svo­bodná dívka se stará o věci svého Pá­na, aby byla svatá tělem i du­chem, ale vdaná se stará o věci svě­ta, aby se lí­bi­la své­mu muži. 35 Neříkám to pro­to, abych vás nějak ome­zoval, ale abych vám po­mohl vést počestný život v bez­výhradné od­danosti Pánu. 36 Pokud má někdo za to, že vůči své snou­ben­ce jedná nečestně, že už je nej­vyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to pře­ce není hřích. 37 Kdo je však vni­třně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srd­ci dob­rovolně roz­ho­dl, že si tu dívku ne­vez­me, je to v pořádku. 38 Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe. 39 Že­na je vázá­na záko­nem, dokud její muž ži­je. Pokud její muž zemře, je svo­bodná; může si vzít, koho chce, ale pou­ze v Pánu. 40 Osobně si ale mys­lím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Du­cha.