Bible21 › 1. Korintským › 4

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Blázni pro Krista1 Po­važuj­te nás tedy za Kri­stovy služebníky a za správ­ce Božích tajem­ství. 2 Od správ­ce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným. 3 Co o mně soudí­te vy ane­bo li­dé vůbec, to pro mě zna­mená vel­mi málo; ne­záleží mi dokon­ce ani na vlastním úsudku. 4 Mé svědo­mí je čis­té, ale tím ještě nejsem osprave­dlněn; mým soud­cem je pře­ce Pán. 5 Ne­vy­nášej­te tedy předčasné sou­dy. Až při­jde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmys­ly srd­cí a teh­dy každého ocení Bůh. 6 Bratři, použil jsem tu sebe a Apol­la jako příkla­dy, abys­te se na nás moh­li poučit, co zna­mená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvů­li jedno­mu z nás ne­po­vyšuje nad druhého. 7 Kdo tě udělal tak důleži­tým? Máš snad něco, co jsi ne­do­stal? A když jsi všech­no do­stal, jak to, že se chlu­bíš, jako bys to ne­do­stal? 8 Už má­te všech­no, už jste zbo­hat­li! Bez nás kralujete! Kéž bys­te ale kralova­li tak, abychom moh­li kralovat s vá­mi. 9 Připadá mi, že Bůh nám apošto­lům určil po­slední místo v řadě, abychom se jako od­sou­zen­ci k smrti sta­li podívanou svě­tu – li­dem i an­dělům. 10 Z nás jsou kvů­li Kri­stu blázni, ale vy jste v Kri­stu ro­zumní; my jsme slabí, vy však silní; vy má­te slávu, my však ostu­du. 11 Do této chvíle trpí­me hla­dem a žízní, chodí­me v had­rech, snáší­me rá­ny, nemá­me do­mov. 12 Vlastní­ma ruka­ma těžce pracuje­me; když nám spílají, žeh­ná­me; když nás pronásle­dují, my to snáší­me; 13 když nás po­mlou­vají, po­vzbu­zuje­me. Do­sud jsme bráni za špínu svě­ta, za vůbec nej­horší spo­di­nu. 14 Ne­píšu to pro­to, abych vás za­han­bil, ale abych vás na­po­menul jako své mi­lované dě­ti. 15 I kdybys­te v Kri­stu mě­li tisíce pěstounů, ne­zna­mená to, že má­te mno­ho ot­ců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evange­li­um zplo­dil v Kri­stu Ježíši, 16 a tak vás pro­sím, řiď­te se mým příkla­dem. 17 Pro­to také za vá­mi po­sílám Ti­mo­tea, svého mi­lovaného a věrného syna v Pánu, který vám připo­mene mé způso­by v Kri­stu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam při­jdu. 18 Něk­teří se za­ča­li po­vyšovat, jako bych k vám už neměl při­jít. 19 Ale dá-li Pán, při­jdu k vám už br­zy, a po­znám ne řeči těch po­výšen­ců, ale je­jich moc. 20 Boží králov­ství to­tiž není v řeči, ale v mo­ci. 21 Co chcete? Abych k vám přišel s ho­lí, ane­bo s du­chem lás­ky a mírnosti?