Bible21 › 1. Korintským › 2

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Kristova mysl1 Ani já jsem vám, bratři, po svém přícho­du ne­zvěstoval Boží tajem­ství nějak zvlášť vznešený­mi nebo moud­rý­mi řeč­mi. 2 Roz­ho­dl jsem se to­tiž ne­znat mezi vá­mi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. 3 Přišel jsem mezi vás ve sla­bosti, v bázni a vel­mi ro­ze­chvěn. 4 Mé po­sel­ství a kázání ne­spočívalo v přesvědčivých a moud­rých řečech, ale v pro­kázání Du­cha a jeho mo­ci, 5 ne­boť jsem ne­ch­těl, aby se vaše ví­ra za­kláda­la na lid­ské moud­rosti, ale na Boží mo­ci. 6 O moud­rosti mluví­me mezi do­spělý­mi, ovšem není to moud­rost současného svě­ta ani jeho po­mí­jivých vůd­ců. 7 My mluví­me o tajemné moud­rosti Boží, o skryté moud­rosti, kte­rou Bůh před věky předurčil k naší slávě 8 a kte­rou nikdo z vůd­ců současného svě­ta ne­po­znal; kdy­by ji to­tiž zna­li, ne­u­křižova­li by Pá­na slávy. 9 Ale jak je psáno: „Co oko ne­vi­dělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ 10 Nám to však Bůh zjevil skrze Du­cha, ne­boť Duch zkou­má všech­ny věci, i Boží hlu­bi­ny. 11 Kdo z li­dí ro­zumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha ne­zná nikdo než Boží Duch. 12 My jsme však ne­při­ja­li du­cha svě­ta, ale Du­cha, který je z Bo­ha, abychom ro­zumě­li, čím nás Bůh ob­da­roval. 13 O tom právě mluví­me (niko­li slovy, ji­mž učí lid­ská moud­rost, ale slovy, ji­mž vy­učuje Duch), když vy­kládá­me du­chovní věci du­chovní­mi slovy. 14 Ne­du­chovní člověk ovšem ne­při­jímá věci Božího Du­cha, ne­boť jsou pro něj bláz­nov­stvím, a nemůže je po­chopit, ne­boť se jim dá ro­zumět jen du­chovně. 15 Kdo však je du­chovní, může ro­zumět vše­mu, ačko­li jemu nikdo ne­ro­zumí. 16 Vždyť: „Kdo po­znal Hos­po­di­novu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale má­me mysl Kri­stovu!