Bible21 › 1. Korintským › 11

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

1 Řiď­te se mým příkla­dem, tak jako já Kri­stovým. Pokrývka hlavy2 Chválím vás, že na mě stále pa­ma­tujete a drží­te se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abys­te si uvědo­mi­li, že hlavou každého muže je Kri­stus, hlavou že­ny její muž a hlavou Krista Bůh. 4 Každý muž, který se mod­lí nebo pro­ro­kuje s pokrytou hlavou, dělá ostu­du To­mu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá že­na, která se mod­lí nebo pro­ro­kuje s ne­za­halenou hlavou, dělá ostu­du to­mu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdy­by se oho­li­la. 6 Pokud se že­na ne­chce za­halovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oho­lit, pak ať se tedy za­haluje. 7 Muž si nemá za­halovat hlavu, ne­boť je ob­razem a slávou Boží. Že­na je ale slávou svého muže. 8 Muž pře­ce ne­byl stvořen z že­ny, ale že­na z muže. 9 Muž také ne­byl stvořen kvů­li ženě, ale že­na kvů­li muži. 10 Pro­to ať si že­na za­haluje hlavu na zna­mení auto­ri­ty kvů­li an­dělům. 11 V Pánu ovšem není že­na bez muže ani muž bez že­ny. 12 Vž­dyť jako je že­na z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všech­no spo­lečně je z Bo­ha. 13 Po­suď­te sa­mi: je vhodné, aby se že­na mod­li­la k Bohu ne­za­halená? 14 Copak vás ne­učí sama při­ro­zenost, že pro muže jsou dlouhé vla­sy ostu­dou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vla­sy slávou; jsou jí to­tiž dá­ny jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemá­me a církve Boží také ne. Večeře Páně17 Když už jsem u na­po­mínání, ne­mo­hu vás po­chvá­lit za to, že vaše shro­máždění jsou spíše ke škodě než k uži­tku. 18 Pře­devším se do­slýchám, že když se schází­te v církvi, má­te mezi se­bou roz­tržky, a sko­ro tomu věřím. 19 Mu­sí to­tiž mezi vá­mi být i roz­dělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spo­leh­liví. 20 To, co pro­bíhá na vašich shro­mážděních, není žádná večeře Páně. 21 Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hla­doví a jiný se opil. 22 Copak nemůžete jíst a pít do­ma? To po­hrdá­te Boží církví na­to­lik, že po­nižujete ty, kdo nic ne­mají? Co na to mám říci? Mám vás po­chvá­lit? Za toto vás ne­chválím! 23 Předal jsem vám to, co jsem sám při­jal od Pá­na: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky a lá­mal se slovy: „To­to je mé tělo, které se dává za vás. To čiň­te na mou památku.“ 25 Právě tak vzal po večeři ka­lich se slovy: „­Ten­to ka­lich je nová smlou­va v mé krvi. Kdyko­li z něj pi­jete, čiň­te to na mou památku.“ 26 Kdyko­li jí­te ten­to chléb a pi­jete ten­to ka­lich, zvěs­tujete Pánovu smrt, dokud ne­při­jde. 27 Kdo by tedy jedl ten­to chléb a pil Pánův ka­lich ne­hodným způso­bem, ta­kový se pro­viní pro­ti Pánově tělu a krvi. 28 Ať každý sám sebe pro­věří, než bude jíst z toho chle­ba a pít z toho ka­li­chu. 29 Kdo to­tiž jí a pi­je, aniž by si uvědo­moval, že jde o Pánovo tělo, ta­kový jí a pije své vlastní od­sou­zení. 30 To pro­to je mezi vá­mi to­lik slabých a ne­mo­cných, a mno­zí dokon­ce umírají. 31 Kdybychom se ovšem sou­di­li sa­mi, ne­by­li bychom sou­zeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom ne­by­li od­sou­zeni se svě­tem. 33 Nuže, bratři mo­ji, když se schází­te k jídlu, če­kej­te jedni na druhé. 34 Kdo má hlad, ať se nají do­ma, abys­te se ne­scháze­li k od­sou­zení. Ostatní po­ky­ny vám dám, až při­jdu.