Bible21 › 1. Korintským › 10

1. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

Svoboda a svatost1 Ne­chci bratři, abys­te ne­vědě­li, co se stalo s naši­mi ot­ci. Všich­ni byli za­stíněni ob­la­kem a všich­ni pro­š­li mořem. 2 Všich­ni byli kř­tem v ob­la­ku a moři spo­jeni s Mo­jžíšem. 3 Všich­ni jedli ten­týž du­chovní pokrm 4 a všich­ni pili ten­týž du­chovní nápoj (pi­li to­tiž z du­chovní skály, která je pro­váze­la, a tou skálou byl Kri­stus). 5 Ve většině z nich ale Bůh nenašel za­líbení – vž­dyť „by­li po­bi­ti na pouš­ti“. 6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Pro­to ne­pro­pa­dej­me zlé lačnosti tak jako kdy­si oni. 7 Také ne­buď­te mod­láři jako něk­teří z nich, jak je psáno: „­Lid se po­sa­dil, aby jedl a pil, a pak vsta­li, aby se povyrazili.“ 8 Také ne­smilně­me, jako něk­teří z nich smilni­li a v je­diný den jich padlo tři­a­dvacet tisíc. 9 Také ne­pokoušej­me Krista, jako něk­teří z nich pokouše­li a byli za­hu­beni ha­dy. 10 Také ne­re­ptej­te, jako něk­teří z nich re­pta­li a byli za­hu­beni zhoub­cem. 11 To všech­no se jim stalo pro výstrahu a bylo to za­psáno pro poučení nám, kdo jsme se oct­li na kon­ci věků. 12 Kdo si tedy mys­lí, že pevně sto­jí, ať dává po­zor, aby ne­pa­dl. 13 Jak vi­dí­te, ne­zmo­cni­lo se vás pokušení, které by pro lidi ne­bylo běžné. Ale Bůh je věrný! Ne­dovo­lí, abys­te byli pokoušeni nad své možnosti; upro­střed zkoušky vám po­s­kytne výcho­dis­ko, abys­te moh­li ob­stát. 14 A tak, moji mi­lovaní, utíkej­te před mod­lářstvím. 15 Mluvím jako k ro­zumným li­dem; sami po­suď­te, co říkám. 16 Ka­lich požeh­nání, za který dě­kuje­me – není to snad spo­lečen­ství Kri­stovy krve? Chléb, který lá­me­me – není to snad spo­lečen­ství Kri­stova tě­la? 17 Jako je je­den chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mno­ho, sdílí­me je­den chléb. 18 Všimně­te si těles­ného Iz­rae­le: copak ti, kdo jedí z obětí, ne­sdí­lejí spo­lečen­ství ol­táře? 19 Co se tu snažím říci? Že maso obětované mod­lám něco zna­mená? Ane­bo že mod­la něco zna­mená? 20 Niko­li. Říkám však, že po­hané ne­přinášejí své obě­ti Bo­hu, ale dé­monům. A já ne­chci, abys­te mě­li co spo­lečného s dé­mo­ny. 21 Nemůžete pít ka­lich Páně i ka­lich dé­monů; nemůžete mít podíl na sto­lu Páně i na sto­lu dé­monů! 22 Nebo snad chce­me Pá­na po­pou­zet k žár­livosti? Jsme snad silnější než on? Svoboda a zodpovědnost23 „Všech­no smím“ – bu­diž, ale ne všech­no je pro­spěšné; všech­no smím, ale ne všech­no po­máhá. 24 Niko­mu ať nejde o vlastní pro­spěch, ale o pro­spěch toho druhého. 25 Jez­te, coko­li se pro­dává na masném tr­hu, a na nic se kvů­li svědo­mí ne­vy­ptávej­te, 26 vž­dyť „Hos­po­di­nova je země i všech­no na ní.“ 27 Když vás někdo ne­věřící po­zve a vám se chce jít, jdě­te. Jez­te, coko­li vám nabídnou, a na nic se kvů­li svědo­mí ne­vy­ptávej­te. 28 Kdy­by vám ale někdo ře­kl: „To­hle bylo za­svěceno bohům,“ pak to ne­jez­te. Měj­te ohled na to­ho, kdo vás upo­zornil, a na svědo­mí. 29 Ne­mluvím ovšem o tvém svědo­mí, ale o svědo­mí toho druhého. „Proč by ale mou svo­bo­du mělo určovat cizí svědo­mí? 30 Vž­dyť ten pokrm jím s vděčností! Pro­č bych měl být od­su­zován kvů­li něče­mu, za co vzdávám díky?“ 31 Nuže – ať už jí­te nebo pi­jete, ať už dělá­te coko­li, všech­no to dě­lej­te k Boží slávě. 32 Ne­buď­te ka­menem úra­zu Ži­dům ani Řekům ani církvi Boží. 33 Vž­dyť i já vž­dycky vy­cházím všem vstříc, ne­boť ne­hledám vlastní pro­spěch, ale pro­spěch mno­hých, aby byli spa­seni.