Bible21 › 1. Jan › 4

1. Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Nevěřte všemu1 Mi­lovaní, ne­věř­te vše­mu, co je du­chovní, ale roz­lišuj­te, zda jsou ti du­chové z Bo­ha. Do svě­ta to­tiž vy­š­la spous­ta falešných pro­roků. 2 Pod­le to­ho­to po­znávej­te Božího Du­cha: každý duch, který vy­znává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Bo­ha. 3 Žádný duch, který Ježíše ne­vy­znává, ovšem není z Bo­ha, ale je to ten duch An­tikrista, o němž jste slyše­li, že má při­jít. Už teď je na světě! 4 Vy jste však z Bo­ha, drazí, a zvítězi­li jste nad ni­mi. Ten, který je ve vás, je to­tiž větší než ten, který je ve světě. 5 Oni jsou ze svě­ta; pro­to mluví světs­ky a svět je po­s­lou­chá. 6 My jsme z Bo­ha. Kdo zná Bo­ha, po­s­lou­chá nás; kdo není z Bo­ha, ne­po­s­lou­chá nás. Pod­le toho po­znává­me du­cha prav­dy a du­cha blu­du. Bůh je láska7 Mi­lu­j­me jedni druhé, mi­lovaní – vž­dyť lás­ka je z Bo­ha. Každý, kdo mi­lu­je, se na­ro­dil z Boha a zná Bo­ha. 8 Kdo ne­mi­lu­je, ne­zná Boha – vž­dyť Bůh je lás­ka. 9 V tom se pro­jevi­la Boží lás­ka k nám, že svého Sy­na, toho jedno­ro­zeného, po­slal Bůh na svět, abychom skrze něj zís­ka­li život. 10 V tom je lás­ka, ne že my jsme mi­lova­li Bo­ha, ale že on mi­loval nás a po­slal svého Syna jako smírnou oběť za naše hří­chy. 11 Mi­lovaní, jest­liže Bůh tak­to mi­loval nás, mu­sí­me i my mi­lovat jedni druhé. 12 Boha nikdy nikdo ne­vi­děl. Když ale mi­lu­je­me jedni druhé, Bůh v nás pře­bývá a jeho lás­ka v nás doš­la na­plnění. 13 Jak může­me vědět, že zůstává­me v něm a on v nás? Pod­le to­ho, že nám dal díl svého Du­cha. 14 A my jsme vi­dě­li a svědčí­me, že Otec po­slal Sy­na, Spa­si­te­le svě­ta. 15 Kdoko­li vy­znává, že Ježíš je Syn Boží, v tom pře­bývá Bůh a on v Bo­hu. 16 A my jsme po­zna­li lás­ku, kte­rou k nám Bůh má, a uvěři­li jsme jí. Bůh je lás­ka. Kdo pře­bývá v lás­ce, pře­bývá v Bohu a Bůh v něm. 17 Tak­to lás­ka mezi ná­mi doš­la na­plnění, takže smí­me mít smělou důvě­ru v soudný den – vž­dyť jsme na tom­to světě ta­koví, jako je on. 18 V lás­ce není žádný strach. Lás­ka, jež doš­la na­plnění, za­hání strach pryč, ne­boť strach přináší mu­ka. Kdo se však bo­jí, ne­došel v lás­ce k na­plnění. 19 My mi­lu­je­me, ne­boť on první mi­loval nás. 20 Kdo říká „­Mi­lu­ji Bo­ha“ a při­tom nenávi­dí bra­t­ra, je lhář. Když někdo ne­mi­lu­je bra­t­ra, kterého vi­dí, nemůže pře­ce mi­lovat Bo­ha, kterého ne­vi­dí. 21 Má­me tedy od něj toto přikázání: Kdo mi­lu­je Bo­ha, ať mi­lu­je i bra­t­ra.