Bible21 › Sofoniáš › 1

Sofoniáš

• 1
• 2
• 3

1 Slovo Hos­po­di­novo, které do­stal Sofo­niáš, syn Kuši­ho, syna Geda­liášova, syna Ama­ri­ášova, syna Eze­chiášova, za vlá­dy jud­ského krále Jošiáše, syna Amo­nova. Přichází Hospodinův den2 „S­metu z po­vrchu země dočis­ta všechno, praví Hos­po­din. 3 Smetu lidi i dobytek, smetu ne­bes­ké ptáky i mořské ryby – všech­na po­horšení spo­lu s ničemy! Vyhladím z po­vrchu země samo lidstvo, praví Hos­po­din. 4 Vztáhnu ruku i na Ju­dua na všech­ny obyva­te­le Jeruzaléma. Na tom­to místě vy­hladímzbytky uctívání Baala, každou připo­mínku na kněží, kteří obětova­li mod­lám – 5 ty, kdo se na stře­cháchklanějí ne­bes­ké­mu zástupu; ty, kdo se klanějí a přísahají Hospodinu, zároveň však i tomu je­jich Mo­lo­chu; 6 ty, kdo se od Hos­po­di­na odvracejí, kdo Hos­po­di­na ne­hledajía kdo se po něm neptají.“ 7 Zmlkně­te před Panovníkem Hospodinem, neboť je blízko Hos­po­dinův den! Hospodin oběť připravi­la po­zvané už po­svě­til. 8 „V den té Hos­po­di­novy obě­tizúč­tu­ji s kníža­ty a prin­cii se vše­mi, kdo se ob­lé­kajírou­chy z cizi­ny. 9 V ten den zúč­tu­jis každým, kdo přeska­kuje práha kdo plní chrám svého Pánanási­lím a lstí. 10 V ten den, praví Hospodin, zazní od Rybné brá­ny křik, od Nového měs­ta kvílenía hlučný třes­kot od Výšin. 11 Kví­lej­te vy, kdo byd­lí­te v Kotlině! Celý dav kramářů bude zahuben, vyhlazeni bu­dou všich­ni, kdo počí­tají peníze! 12 V ten čas pro­hledám Je­ruzalém s lu­cerna­mia zúč­tu­ji s tě­mi, kdo si hoví jak víno v sedlině, s tě­mi, kdo si v du­chu říkají: ‚Hospodin nic ne­spraví ani nezkazí.‘ 13 Je­jich bo­hatství se stane kořistí, jejich domy bu­dou zbořeny. Stavějí si do­my, už je však nezabydlí, sázejí vi­no­hra­dy, ne­oku­sí však víno z nich.“ 14 Blízko je ten ve­liký Hos­po­dinův den, blízko je a rych­le blíží se! Slyš! To je Hos­po­dinův den, hrdina zoufale vo­lá do bo­je! 15 Ten den bude den zuření, den úzkosti a sevření, den zká­zy a pohromy, den chmu­ry a temnoty, den mrač­na a setmění, 16 den trou­bení na roh be­ranípro­ti městům s hradba­mia s vy­soký­mi bašta­mi. 17 „­Teh­dy sevřu lidi úzkostí, aby jak slep­ci tápali, protože pro­ti Hos­po­di­nu hřešili. Krev se z nich vy­ři­ne jako hlínaa vni­třnosti jak lejna!“ 18 Je­jich stříbro a zla­to je ne­zachránív den Hos­po­di­nova zuření, až pla­men jeho hor­lenípo­hl­tí ce­lou zemi. Ano, skon­cuje, a to rychle, se vše­mi obyva­te­li země!