Bible21Rút1

Rút

Kam půjdeš, půjdu1 Za dnů, kdy roz­hodova­li soud­cové, na­stal v zemi hlad. Je­den muž z jud­ského Bet­lé­ma pro­to ode­šel, aby se svou manželkou a dvě­ma syny nějaký čas byd­lel v moáb­ském kra­ji. 2 Ten muž se jmenoval Eli­me­lech, jeho že­na No­emi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efraim­ci z jud­ského Bet­lé­ma. Přiš­li do moáb­ského kraje a byd­le­li tam. 3 Eli­me­lech, No­emin muž, pak zemřel a ona zůsta­la sama se dvě­ma sy­ny. 4 Ti si vza­li moáb­ské že­ny; jed­na se jmenova­la Orpa a druhá Rút. Když tam byd­le­li asi deset let, 5 zemře­li také Machlon a Kiljon. A tak ta že­na zůsta­la sa­ma, bez svých dvou synů a bez muže. 6 Když se pak v moáb­ském kra­ji do­zvědě­la, že Hos­po­din navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravi­la se s obě­ma svý­mi sna­cha­mi k návra­tu. 7 No­emi se svý­mi sna­cha­mi ode­š­la z mís­ta, kde ži­la, aby se vy­da­la na ces­tu zpět do jud­ské země. 8 „Jděte,“ řek­la teh­dy obě­ma svým sna­chám, „vrať­te se do­mů ke svým matkám. Kéž je k vám Hos­po­din las­kav, jako jste vy byly las­kavé k našim mrt­vým i ke mně. 9 Kéž vám obě­ma Hos­po­din dá nový do­mov a manžela.“ Políbila je na roz­loučenou, ale ony se hla­si­tě roz­pla­kaly. 10 „Radě­ji půjde­me s te­bou k tvé­mu lidu,“ říkaly. 11 „Vrať­te se, mé dcery,“ opa­kova­la No­emi. „Pro­č bys­te cho­di­ly se mnou? Copak ještě mohu po­ro­dit sy­ny, aby se sta­li vaši­mi manže­ly? 12 Vrať­te se, mé dce­ry, ode­jdě­te. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řek­la, že mám ještě na­dě­ji, i kdybych se ještě tuto noc vda­la a po­ro­di­la sy­ny, 13 copak bys­te če­kaly, až vy­rostou? Copak bys­te se kvů­li tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dce­ry, můj úděl je pro vás pří­liš trpký. Hos­po­di­nova ruka se ob­rá­ti­la pro­ti mně!“ 14 Teh­dy se roz­pla­kaly ještě více. Orpa na­ko­nec svou tchy­ni po­lí­bi­la a ode­š­la, ale Rút se jí stále drže­la. 15 „Pohleď,“ řek­la jí No­emi, „tvá švag­rová se vrací ke své­mu lidu a ke svým bo­hům. Vrať se s ní.“ 16 Rút jí ale od­po­vědě­la: „Nenuť mě, abych tě opusti­la a od­vrá­ti­la se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým li­de­ma tvůj Bůh mým Bo­hem. 17 Kde zemřeš, tam zemřua kles­nu do hrobu. Toto ať mi učiní a při­dá Hospodin: jen smrt mě s te­bou rozdělí!“ 18 Když No­emi vi­dě­la, že se Rút pevně roz­hod­la jít s ní, přesta­la ji pře­mlou­vat. 19 A tak šly obě spo­lu, až došly k Betlému. Když do­razi­ly do Bet­lé­ma, na­stal kvů­li nim po ce­lém městě roz­ruch. „To je pře­ce Noemi!“ říkaly že­ny. 20 Ona však odpověděla: „Neříkejte mi No­emi, Rozkoš má, ale spíš Ma­ra, Za­trpklá – tak trpký úděl mi Vše­mo­hou­cí dal! 21 S plnou náručí jsem odcházela, Hospodin s prázdnou vrá­til mě. Proč říká­te mi Noemi? Hospodin sto­jí pro­ti mně, Všemohoucí mě sužuje!“ 22 Tak se tedy No­emi vrá­ti­la a s ní z moáb­ského kraje přiš­la Moábka Rút, její sna­cha. Když do­razi­ly do Bet­lé­ma, za­čína­la právě sklizeň ječ­mene.

Bible21Rút1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček