Bible211. Královská1

1. Královská

Boj o trůn1 Král David byl už stařec v pokroči­lém věku. Ne­mohl se za­hřát, ani když ho přikrýva­li pláš­ti. 2 Jeho dvořané mu navrh­li: „Když dovo­líš, ne­chá­me pro pana krále vy­hledat něja­kou mla­dou pannu, aby byla krá­li k službám a pečova­la o něj. Bude léhat ve tvé náruči, aby se pan král zahřál.“ 3 A tak po všech iz­rael­ských končinách hleda­li nejkrásnější dívku, až nalez­li Šu­ne­mi­tku Abišag, a přive­dli ji ke krá­li. 4 Byla to pře­krásná dívka. Ob­s­luhova­la krále, pečova­la o něj, ale král s ní nic neměl. 5 Teh­dy se za­čal po­zvedat Chagi­tin syn Ado­niáš. „Kralovat budu já,“ pro­hlašoval. Opatřil si vozy a jíz­du a běhalo před ním pa­desát mužů. 6 Jeho otec ho ale nikdy ne­pokáral, ne­ptal se: „Co to provádíš?“ Ado­niáš se na­ro­dil hned po Abšalo­movi a byl vel­mi krásný, podobně jako on. 7 Do­mlou­val se s Joábem, synem Ce­ru­ji, a s knězem Abi­a­ta­rem. Ti Ado­niáše podpo­rova­li. 8 Kněz Sádok, Jo­ja­dův syn Benajáš, pro­rok Nátan a Ši­mei, Rei ani Davi­dovi přední bo­jovníci ale za Ado­niášem ne­stá­li. 9 Ado­niáš ode­šel obětovat ov­ce, býky a vy­kr­mená te­la­ta ke ka­meni Zo­che­let ne­dale­ko pra­mene En-rogel a se­zval tam všech­ny své bra­t­ry, králov­ské sy­ny, i všech­ny králov­ské dvořa­ny z kmene Juda. 10 Pro­roka Náta­na, Benajáše, přední bo­jovníky, ba ani svého bra­t­ra Šalo­mou­na ale ne­po­zval. 11 Nátan teh­dy pro­mlu­vil s Šalo­mou­novou matkou Batše­bou: „Už jsi to slyše­la? Chagi­tin syn Ado­niáš kraluje, a náš pán David o tom ani ne­ví! 12 Po­jď te­dy, po­radím ti, jak za­chráníš život sobě i své­mu synu Šalo­mou­novi. 13 Jdi hned ke krá­li Davi­dovi a řekni: ‚Můj pane a krá­li, ne­přísahal jsi své služebnici: „Po mně bude kralovat tvůj syn Šalo­moun; na můj trůn usedne on“? Jak to, že tedy kraluje Adoniáš?‘ 14 Za­tím­co bu­deš mlu­vit s králem, při­jdu tam za te­bou a tvá slova potvrdím.“ 15 Batše­ba tedy veš­la ke krá­li do ložnice. Král už byl vel­mi starý a pečova­la o něj Šu­ne­mi­tka Abišag. 16 Batše­ba padla na ko­le­na a poklo­ni­la se krá­li. " si pře­ješ?" ze­ptal se. 17 „Pane můj,“ od­po­vědě­la mu, „­ty jsi své služebnici přísahal při Hos­po­di­nu, svém Bo­hu: ‚Po mně bude králem tvůj syn Šalo­moun. Na můj trůn usedne on.‘ 18 A hle, teď kraluje Ado­niáš, a ty, můj králov­ský pane, o tom ani ne­víš. 19 Obětoval ov­ce, vy­kr­mená te­la­ta a množství sko­tu a se­zval tam všech­ny králov­ské syny i kněze Abi­a­ta­ra a ve­li­te­le voj­s­ka Joá­ba, ale tvého služebníka Šalo­mou­na ne­po­zval. 20 Oči ce­lého Iz­rae­le teď vzhlíží k to­bě, můj pane a krá­li, abys jim ozná­mil, kdo usedne na králov­ský trůn po mém pánovi. 21 Ji­nak, až můj králov­ský pán uleh­ne ke svým ot­cům, já i můj syn Šalo­moun do­padne­me jako zločinci.“ 22 Ještě hovoři­la s králem, když vtom přišel pro­rok Nátan. 23 „Je zde pro­rok Nátan,“ ohlási­li králi. Když Nátan před­stou­pil před krále, poklo­nil se mu tváří k zemi 24 a ře­kl: „Můj pane a krá­li, pro­hlásil jsi snad: ‚Po mně bude kralovat Ado­niáš; na můj trůn usedne on‘? 25 Dnes to­tiž ode­šel obětovat skot, vy­kr­mená te­la­ta a množství ov­cí a se­zval všech­ny králov­ské syny i vo­jen­ské ve­li­te­le a také kněze Abi­a­ta­ra. Ti s ním ho­dují, pi­jí a vo­lají: ‚Ať ži­je král Adoniáš!‘ 26 Mě, tvého služebníka, ani kněze Sádoka, ani Benajáše, syna Jo­ja­dova, ba ani tvého služebníka Šalo­mou­na ale ne­po­zval. 27 Je to snad nařízení od mého králov­ského pá­na? Můj pán a král ne­sdě­lil své­mu služební­kovi, kdo usedne na trůn po něm.“ Šalomoun králem28 „Zavo­lej­te mi Batšebu,“ od­po­věděl král David. Když přiš­la ke krá­li a po­stavi­la se před ním, 29 král jí přísahal: „Ja­kože je živ Hos­po­din, který vy­kou­pil můj život z každého soužení, 30 dnes ti splním, co jsem přísahal při Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le: Po mně bude králem tvůj syn Šalo­moun; po mně na můj trůn usedne on.“ 31 Batše­ba padla na ko­le­na a poklo­ni­la se krá­li tváří k zemi se slovy: „David, můj pán a král, ať ži­je navěky!“ 32 Král David po­tom ře­kl: „Zavo­lej­te mi kněze Sádoka, pro­roka Náta­na a Benajáše, syna Jojadova.“ Když přiš­li ke krá­li, 33 ře­kl jim: „Vez­mě­te s se­bou služebníky svého pá­na, po­saď­te mého syna Šalo­mou­na na moji mulu a dovez­te ho k pra­meni Gíchon. 34 Tam ať ho kněz Sádok a pro­rok Nátan pro­hlásí za krále nad Iz­rae­lem. Po­tom trub­te na be­raní roh a vo­lej­te: ‚Ať ži­je král Šalomoun!‘ 35 Pak ho do­pro­vodí­te zpět. Až při­jde, usedne na můj trůn a bude kralovat místo mě. Jeho urču­ji za vůd­ce nad Iz­rae­lem i Judou.“ 36 „Amen,“ od­po­věděl krá­li Benajáš, syn Jo­ja­dův. „Tak pro­mlu­vil Hos­po­din, Bůh mého pá­na a krále. 37 Jako býval Hos­po­din s mým králov­ským pánem, tak ať je i s Šalo­mou­nem. Ať jeho trůn zve­le­bí ještě více než trůn mého pá­na, krále Davida!“ 38 Kněz Sádok, pro­rok Nátan a Benajáš, syn Jo­ja­dův, se tedy vy­da­li s gardou Kréťanů a Pléťanů na ces­tu. Šalo­mou­na po­sa­di­li na mulu krále Davi­da a od­ve­dli ho ke Gícho­nu. 39 Kněz Sádok vzal z Hos­po­di­nova stánku roh s ole­jem a po­mazal Šalo­mou­na. Pak za­trou­bi­li na be­raní roh a všich­ni přítomní zvo­la­li: „Ať ži­je král Šalomoun!“ 40 Ce­lý ten zástup ho pak do­pro­vázel zpět, pís­ka­li na píšťaly a ra­dova­li se tak na­dšeně, až se tím hlu­kem otřása­la zem. 41 Za­s­le­chl to Ado­niáš i všich­ni jeho hosté. Právě když konči­li hosti­nu, Joáb us­lyšel zvuk be­raního ro­hu. „Co je to ve městě za hluk?“ ptal se. 42 Ještě to ani ne­doře­kl, když vtom přišel Jo­na­tan, syn kněze Abi­a­ta­ra. Ado­niáš ho vy­zval: „Po­jď blíž. Jsi cti­hodný muž, jis­tě ne­seš dob­ré zprávy.“ 43 „Nenesu,“ od­po­věděl mu Jo­na­tan. „Náš pán, král David, us­tanovil za krále Šalo­mou­na. 44 Po­slal s ním kněze Sádoka, pro­roka Náta­na a Benajáše, syna Jo­ja­dova, s gardou Kréťanů a Pléťanů. Po­sa­di­li ho na královu mulu 45 a kněz Sádok s pro­rokem Nátanem ho u Gícho­nu po­maza­li za krále. Vrace­li se od­tam­tud s ve­se­lím a ce­lé město teď oslavuje. To byl ten hluk, který jste slyše­li. 46 Šalo­moun use­dl na králov­ský trůn. 47 Královi dvořané přiš­li naše­mu pánu a krá­li Davi­dovi blahopřát. Říka­li: ‚Kéž tvůj Bůh zve­le­bí Šalo­mou­novo jméno ještě více než tvé a kéž jeho trůn po­zvedne ještě více než tvůj.‘ Nato se král na loži poklo­nil 48 a ře­kl: ‚Požeh­nán buď Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, který dnes před mý­ma oči­ma do­sa­dil následníka na můj trůn.‘“ 49 Mezi Ado­niášový­mi hos­ty za­vládlo zděšení. Všich­ni přítomní se zve­dli a roz­prch­li se každý svou cestou. 50 Ado­niáš vstal a ze stra­chu před Šalo­mou­nem se běžel chy­tit ro­hů ol­táře. 51 Šalo­mou­novi bylo ozná­meno: „Hle, Ado­niáš má z krále Šalo­mou­na strach. Drží se ro­hů ol­táře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalo­moun odpřisáh­ne, že svého služebníka nene­chá popravit!‘“ 52 „Ukáže-li se jako čestný muž,“ pro­hlásil Šalo­moun, „ne­spadne mu z hlavy ani vlásek. Zjis­tí-li se však na něm něco zlého, zemře.“ 53 S tím ho Šalo­moun ne­chal od­vést od ol­táře. Ado­niáš pak přišel a poklo­nil se Šalo­mou­novi ja­kožto krá­li. „Jdi domů,“ ře­kl mu na to Šalo­moun.

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček